Dušený lilek s červenou čočkou

Další ujeté kilometry nás zavedly do úžasné oblasti Whangarei. Tato oblast nabízí spoustu nádherných pláží, romantických zátok, ale i nepřeberné množství treků. Od jednoduchých pár minutových až po náročnější několikahodinové. Strávili jsme zde několik dní a vybrali si to nejlepší.

Nejprve jsme brouzdali centrem města – Town Basin, kde jsem konečně vyzkoušela můj nový longboard, poté jsme se vydali na nádherný trek na nejvyšší vrchol, horu Manaia a celý výlet zakončili surfováním a kempováním na úžasné pláži Ocean Beach, odkud pochází i další recept z mojí skromné kuchyňky v naší dodávce Vanilka. Tentokrát mi v hrnci bublal lilek.

Dlouhé roky jsem vždy lilek před samotným vařením „potila“ (lilek se vydatně posolí, tím začne pouštět šťávu, kterou stačí osušit ubrouskem), ale jak mě ujišťuje více a více uvařených receptů z této sytě fialové zeleniny, není to vlastně potřeba. Kouzlo spočívá v dušení – lilek se nejprve zprudka osmaží, poté se posolí, přiklopí a několik minut se nechá podusit. To odvede všechnu potřebnou práci.

Lilek sám o sobě má spoustu vitamínů, ale aby bylo jídlo ještě výživnější přidala jsem do směsi červenou čočku, která ji zahustí a dodá tělu potřebné bílkoviny.

Důležitou roli hraje i koření. V tomto případě jsem zvolila indickou směs garam masala, která jídlo dokonale ochutí. K tomu lžíci tamarindové pasty, která „rozpohybuje“ všechny chutě uvnitř hrnce a dodá jídlu příjemně nakyslý konec.

Popravdě jsem se dlouho vyhýbala používání tamarindu. Pokaždé když jsem zahlédla cenovku na regálech, přešla mě chuť a raději jsem ho nahradila citrónem nebo octem. Ale chtě nechtě není to prostě ono. Tamarind je navíc velice zdravý a jedna sklenička této pasty vám vydrží pěkně dlouho, takže se nejedná o bůhví jakou investici. Navíc v porovnání s cenami citrónů u nás na Zélandu je pro mě daleko výhodnější skočit k Číňanům pro tamarind.

Hotová směs chutná nejlépe s voňavou jasmínovou rýží, ale i studená třeba na křupavou bagetku.