Cestu do Gruzie není třeba nijak obzvlášť dopředu plánovat. Záleží, co vás v této zemi láká, ale určitě doporučuji zabalit stan, dobrou náladu a jednoduše vyrazit. Budete sami překvapeni jak snadné a zábavné je po Gruzii cestovat.

Kdy se vydat na cesty

Podnebí v Gruzii, i přestože se jedná o malou zemi, je velmi různorodé – od pláží na břehu Černého moře po vysoké hory, kde sníh mizí jen na několik málo měsíců v roce. Zemi lze rozdělit na dvě hlavní klimatické oblasti – západní a východní. Západní Gruzie leží ve vlhké subtropické oblasti a od východu se odlišuje především vyšším úhrnem srážek a výrazně vlhčím vzduchem.

V nížinách je podnebí vcelku mírné a přívětivé po většinu roku, ale v horách často prší a spousta turistických tras je od září do května, v některých oblastech do června, uzavřená! Proto ideálním obdobím na pěší turistiku je začátek června až konec září. Nicméně jelikož mi práce nedovolila jinak, do Gruzie jsme se vydali již v květnu, a stejně jsme si užili báječnou, dobrodružnou dovolenou.

Historie v kostce

Poloha pod majestátným masivem Kavkazu přinesla Gruzíncům příjemné klima a úrodnou půdu, ale na druhé straně i historickou komplikaci. Podle legendy přijal gruzínský král Mirian v roce 330 našeho letopočtu křesťanství a nahradil tak pohanský kult. Důvodem orientace západní Gruzie, dávné Kolchidy, na křesťanskou Byzanci bylo nalezení spojence proti Persii (dnešnímu Íránu). Ovšem tato volba později přinesla Gruzii nejednu horkou chvilku, protože od 7. století se nejvýchodnější výspa křesťanství stala prostorem obklopeným islámem.

Ani novodobá cesta k nezávislosti Gruzie nebyla snadná, protože ruský medvěd, pod jehož nadvládou byla země bezmála dvě století, nesl rozpad svého impéria s velkou nelibostí. Rozdmýchat národnostní rozbroje v zemi, kde každé z horských údolí obývá samostatný národ s osobitými zvyky a odlišným jazykem, byla pro Rusy hračka. Jen pro představu – v Gruzii, zemi s necelými 5 miliony obyvatel, dnes žije na 100 národnostních menšin.

Dnešní podoba vlajky Gruzie pochází z roku 2004 a je tedy jednou z nejmladších na světě. Původně byla vlajkou Národního hnutí bývalého prezidenta Saakašviliho a nejviditelnějším symbolem při pouličních demonstracích proti dřívějšímu prezidentu Ševarnadzemu. Údajně byla i standartou dřívějších gruzínských feudálních států, ale spíš než o fakt, jde o přání gruzínských nacionalistů.

Černou můrou gruzínské vlády se staly především dvě oblasti – Jižní Osetie a Abcházie. Po krvavých bojích tato území zůstala součástí Gruzie jen na mapách, ve skutečnosti se jedná o samostatné, i když nikým neuznané státy, pod ochranou Ruska.

Důležitým datem pro Gruzínce se stal 25. květen 2005, kdy byl slavnostně otevřen ropovod Baku-Tbilisi-Ceyhan, impozantní technické dílo, jehož délka je 1 768 km. Trasa vede přes seizmicky aktivní oblasti, přechází 1 500 řek a v nejvyšším místě stoupá až do nadmořské výšky 2 446 metrů. Evropa tak získala přístup k novým zdrojům ropy a zemního plynu. Snížila se tak závislost na nevyzpytatelném Rusku i rizikové oblasti Perského zálivu.

Ubytování

Jak jsem se již zmínila, ubytování v Gruzii je cenově dostupné a na výběr máte hned z několika možností. Hostely ve větších městech jsou čisté, útulné a na recepci vždy narazíte na ochotný personál, který vám rád se vším pomůže.

Pokud se během cestování dostanete do vesnice, mnohdy najdete ubytování u místních, kteří se tak snaží finančně přilepšit. Nejenom že pomůžete, ale pocítíte pohostinnost místních na vlastní kůži.

Couchsurfing v Gruzii není příliš rozšířený, a velice těžko se hledá hostitel, a tak další alternativou je kempování a stanování. To sice v Gruzii není nijak rozvinuté, ale na druhou stranu vám v něm nebude nikdo bránit. Výjimkou jsou NP, kde se nachází info centra, a za symbolický poplatek můžete využívat sociálního zařízení, piknik parku a ohniště s neomezeným množstvím dřeva.

Doprava

Maršrutka

Základní síť gruzínské dopravy tvoří takzvané maršrutky. Tyto minibusy různého stáří a technického stavu křižují gruzínské silnice po stálých trasách s více či méně předvídatelným jízdním řádem. Odjezdy maršrutek jsou povětšinou od místních trhů či nádraží, až tehdy, jakmile se naplní dostatečným počtem cestujících. Během cesty je možné maršrutku kdekoliv zastavit, ať už za účelem výstupu nebo nástupu. Maršrutky jsou označeny jménem destinace na ceduli za předním sklem, většinou v gruzínštině, a jízdné se platí během jízdy řidiči. Ve větších městech fungují i jako jakési MHD a jsou označeny číslem. Nebojte se, místní vám vždy rádi poradí, který spoj je ten váš.

Vlakem do sousedních států

Hlavní páteří gruzínské železniční dopravy je trať z Tbilisi do Batumi, ze které pokračují další větve ve směru do Ázerbájdžánu a hlavního města Arménie – Jerevanu. Obecně je vlaková doprava pomalejší nežli autobusová, ovšem velkou výhodou je spolehlivost a také možnost pohodlného cestování přes noc.

V dálkových vlacích bývají většinou dvě třídy. V ceně je lehátko a dokonce i ložní prádlo. Vozy jsou zastaralé, klimatizace často nefunguje, ale v rámci možností je vše udržované a čisté. Lístek lze zakoupit na vlakovém nádraží (raději s několika denním předstihem).

Cestování autem

Provoz na silnicích a ulicích má značně „balkánský“ charakter a není neobvyklé, aby se na dvouproudové silnici míjela vedle sebe tři vozidla, někdy i čtyři. Silnice, která na mapě vypadá jako cesta druhé třídy, se může jen kousek za městem rychle změnit v štěrkovou cestu. Čím dále jste od Tbilisi, tím se pravděpodobnost zvyšuje. Na silnicích kromě děr také často potkáte polehávající krávy či motající se opilé Gruzínce.

Auto si lze půjčit za příznivou cenu (cca 100 GEL), ale bude to na řidiče i na posádku klást značné nároky. Populárnější je cestování s místními jejich vlastním automobilem či dodávkou. Na autobusových nádražích vás právě oni budou lákat do svých automobilů, aby si alespoň trochu mohli přivydělat. Jízdné je sice o něco dražší než u maršrutky, ale jedná se o pohodlnější a rychlejší dopravní prostředek.

Autostopem

Stopování je jednoznačně nejzábavněji formou cestování. Jedině tak na vlastní kůži poznáte, zač je toho gruzínská pohostinnost. Stopování po Gruzii je vždy neuvěřitelné dobrodružství, protože nikdy nevíte, kde skončíte a jestli vůbec dorazíte do cíle, který jste si vytyčili. Je jen otázkou času, kdy vám zastaví auto s usměvavým Gruzíncem, který vás u sebe bude chtít hostit. V tento moment už záleží pouze na něm, jestli vás ještě ten den pustí dál.

Jak se domluvit

Gruzínština nepatří mezi indoevropské jazyky, je to nejvýznamnější jazyk ze svébytné skupiny jihokavkazských jazyků s vlastním písmem, které se jmenuje mčedruli a má 33 znaků. Většina cedulí a nápisů je psaná jen v gruzínštině, i když jména měst a ulic bývají napsaná i v latince, popřípadě v zapadlejších koutech země stále ještě azbukou.

I přes nepříznivou novodobou historii gruzínsko-ruských vztahů se nemusíte zdráhat používat ruštinu. Gruzíni jsou na ruštinu zvyklí jako na jazyk, který je spojuje se světem, a běžně ji uslyšíte od místních jak na ulicích, tak i a tržištích. Ve školách se sice povinně vyučuje angličtina, bohužel úroveň výuky není vždy valná a i ti, kdo se anglicky ve škole učili, nejsou zvyklí jazyk používat. S tím, že se domluvíte anglicky, proto příliš nepočítejte.

TIP! Pokud neovládáte ruštinu, stejně jako já, bude se vám hodit slovník beze slov, který můžete zakoupit za pár korun v Levných knihách.

Gruzínská měna

Gruzínskou měnou je jeden gruzínský lari, mezinárodní zkratkou GEL, s kurzem 1 GEL = 9,7 CZK. Dělí se na 100 tetri, přičemž tetri doslova znamená bílý. Název pochází od drobných mincí používaných už v dobách bájné Kolchidy. Místní měnu vyměníte z eura nebo dolaru, nebo se lze ve větších městech spolehnout na výběr z bankomatů. V separatistických oblastech Abcházie a Osetie se platí ruským rublem.

Ceny v Gruzii

V Gruzii je stále o něco levněji než-li v Česku, ale ceny se neustále mění. Rozptyl cen je velký podle toho, zda se jedná o místní restauraci v zapadlé provincii, nebo o podnik pro turisty. Například pivo může stát v intervalu 1 – 3 GEL či litr vína od 3 GEL. Běžné hlavní jídlo pořídíte za cca 5 – 10 GEL.

Gruzínci se umí náležitě bavit, a pokud půjdete do víru města, stačí mít u sebe pár bankovek. Panák tradiční pálenky chacha totiž stojí cca 1 GEL a krabička cigaret vás vyjde na cca 2 – 3 GEL. Doprava po celé zemi vás také vyjde na hubičku. Například vzdálenost 170 kilometrů, z Tbilisi do Lagodekhi, nás vyšla privátním autem cca na 10 GEL.

Nakupování

Ceny jsou většinou fixní, výjimku tvoří bleší trh v Tbilisi, a smlouvat se určitě vyplatí i u jízdného, ať už tradiční maršrutkou nebo sdíleným taxi.

Supermarkety jsou výsadou větších měst, jinak potraviny koupíte především v malých pultových obchůdcích, které jsou většinou součástí gruzínského rodinného domku. Obslouží vás usměvavá babička, která denně peče čerstvý chléb a vyrábí svůj domácí sýr.

Opravdovým zážitkem je i návštěva místní tržnice, kde seženete výborné sezónní ovoce a zeleninu, domácí sýry, máslo, vejce i maso. Při nákupu se nesmlouvá, ale pokud u někoho uděláte větší nákup, můžete zkusit získat menší slevu nebo zaokrouhlení dolů. Většinou vám ale obchodníci místo slevy, přihodí do tašky pár kousků ovoce navíc. Na trzích se také dobře nakupuje místní víno (ne vždy vysoké kvality, ale s jistotou místní produkce) a tradiční ovocná pálenka chacha.

Gruzínské suvenýry

Nejtypičtějším suvenýrem z Gruzie je jednoznačně láhev vína nebo místní pálenky, ať už domácí nebo v dárkovém balení ze supermarketu. Radost určitě udělá i gruzínské koření adžika.

V obchůdcích ve starém Tbilisi najdete širokou škálu výrobků z ovčí vlny, v jejímž zpracování mají Gruzíni mnohaletou tradici. Od čepic horalů ze Svaneti, přes brože a šály, po barevné veselé tašky.

Gruzie, ráj pro sportovce

Horská Turistika

S Velkým Kavkazem na severu a Malým Kavkazem na jihu, nabízí Gruzie mnoho příležitostí k túrám a výstupům. Ať už se chcete procházet krásnou zelenou krajinou, nebo pokořit nějakou pětitisícovku, Gruzie nabízí od všeho trochu.

Značení cest není bohužel v Gruzii obvyklá věc. Občas lze na kamenech nalézt červené pruhy, značící správnou cestu, ale spolehnout se na to nedá. Místní vám sice rádi poradí, ale přes hory chodí jen někteří a jejich odhady časů a vzdáleností mohou být zkreslené. Všechny NP mají k dispozici svůj informační leták, jehož součástí je i mapa, nikterak kvalitní, ale poslouží jako prostředek na lepší orientaci. Využít můžete i aplikaci Wikilock, kde si máte možnost stáhnout desítky turistických tras.

Je libo lyžování?

Gruzie si začíná získávat renomé i jako destinace pro zimní sporty. Ve vyšších polohách tu totiž nasněží až dva metry a sníh zde leží až do pozdních jarních měsíců. Vyhlášeným lyžařským střediskem je Bakuriani v centrální Gruzii. Dnes zahraniční turisté povětšinou směřují spíše na Velký Kavkaz do střediska Gudauri.

Co musíte ochutnat

Žádné gruzínské stolování se neobejde bez chleba – puri, ze kterého vznikl i nejznámější gruzínský pokrm, khachapuri (chačapuri) – kynutá chlebová placka plněná sýrem, skoro syrovým vejcem a máslem. Ale setkat se můžete i s plněným chlebem s fazolemi – lobiani, masovou směsí – kubdari anebo pouliční variantou v podobě plněného listového těsta.

Dalším národním jídlem, které dostanete téměř všude, jsou knedlíčky plněné směsí masa, cibule a bylinek nazývané khinkali (chinkali). Vegetariány potěší alternativa s bramborovou, sýrovou nebo houbovou náplní. Tradiční přílohou jsou mchadi – bochníčky z kukuřičné mouky, gomi mamaliga – zahuštěná kukuřičná kaše se sýrem suluguni, nakládaná zelenina a čerstvé saláty.

V Gruzii si na své přijdou jak milovníci masa, tak i vegetariáni. Z masových pokrmů jsou to například masové špízy šašlik nebo mcvada s tradiční omáčkou tkemali, grilované šišky z mletého masa kebabi či obdoba našeho guláše tzv. ostri. Pro vegetariány je tu lahodná fazolová směs pečená v kotlíku, zeleninový guláš adžapsandali, nepřeberné množství pokrmů z lilku nebo zeleninové pasty pchali. I milovníci hub nebudou v Gruzii strádat. Soko, gruzínsky houby, jsou k dispozici v nejrůznějších úpravnách – od pečených žampionů plněných sýrem až po pikantní smaženici z hlívy.

Sladkou tečkou nakonec je churchkhela (čurčchela) neboli „gruzínský snickers“. Jedná se o vlašské nebo lískové ořechy navlečené na šňůrce a obalené v pevné krustě z koncentrované hroznové šťávy.

Jak jíst a pít jako místní

V Gruzii není jídlo jen cestou, jak zaplnit prázdný žaludek. Jídlo je v Gruzii obřad a prakticky každé jídlo je podřízeno této filozofii. Základem gruzínské pohostinnosti je tzv. supra. Slovo supra znamená v překladu ubrus a označuje jakoukoliv oslavu, ať už se jedná o svatbu s několika stovkami hostů, nebo o malé setkání přátel. Prostřený stůl se vždy prohýbá pod velkým množství jídla a tradičních nápojů.

Tradice přípitků

Vynikající jídlo je doprovázené přípitky, které tvoří hlavní páteř večera. Při tradiční gruzínské hostině se vždy vypije mnoho vína. Běžně se pije z malých deckových skleniček, ale setkat se můžete i s kozím rohem, který mnohdy nahrazuje obyčejnou skleničku. Ať už pijete z jakékoliv nádoby, důležité je pít vždy do dna. Nechat sklenici nedopitou by mohlo nejednoho Gruzínce dokonce urazit.

Přesné pořadí přípitků se liší podle regionu a příležitosti, ale tradiční přípitky jsou na rodinu, na ženy, na Boha, na mrtvé, na děti, na lásku či na svobodu. Hlavní pobídkou k přípitku je slovo Gaumardžos!

Gruzíni jsou hudebně nadaní, umí krásně zpívat a mají vždy po ruce nějaký hudební nástroj. Není tedy divu, že během supry často dojde i na tanec a zpěv.

guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Radim
Radim
9. září 2020 07:05

Díky za skvělý článek a za rady a tipy. Do Gruzie se chystáme taky v květnu, tak snad to bude stát za to 🙂