Indická historie je velmi bohatá a její prvopočátky sahají až do roku 3 000 př. n. l. Abychom lépe porozuměli mentalitě obyvatel, pojďme si shrnout to nejdůležitější.
První rozdělení společnosti do tzv. kast nastalo v 2. tisíciletí př. n. l., kdy se začalo mísit obyvatelstvo z Evropy a východní Asie s místními kmeny. Později v 9. – 13. století se k vládě dostává jedna z nejvýznamnější dynastií – Čolové. Za její éry dosáhla země nebývalého rozkvětu architektury a literatury a byly vybudovány velkolepé chrámy.
Od 11. století začali muslimští Turci podnikat vpády na území Inde, využili období, kdy se země zmítala mezi neustálými vnitřními boji mezi královstvím na severu a jihu subkontinentu, a tak se stala snadno zranitelná. Někteří z nich zde zůstali a na podrobených územích začali zakládat své dynastie. S nimi se zde usídlili umělci, učenci a obchodníci a obohatili tak původní indické umění o nové prvky a myšlenky islámského světa. V té době se stalo Dillí největším městem islámského světa na východě.
V historii země nemůžeme opomenout Mughalskou říši, která v Indii vládla více než 300 let. Za jejich vlády dosáhla architektura nebývalé krásy, která v sobě spojovala to nejhezčí z islámských a hinduistických tradic. Za zmínku určitě stojí slavný Taj Mahal. Během vlády dynastie Mughalů se do Indie dostali i první evropští obchodníci, kteří začali skupovat půdu. Své obchodní továrny zde zakládali jako první Portugalci, poté Holanďané, Francouzi a nesmí chybět Angličané. Tak vznikla Východoindická společnost.
Koncem 17. století přišli Portugalci o většinu svého území s výjimkou státu Goa, kde jsou dodnes krásné kostely a kláštery, které nám připomínají portugalskou nadvládu. V 18. století vyvrcholily konflikty mezi Francií a Anglií, z které vyšli vítězně Angličané a Francouzi tak pozbyli většinu svého území.
Angličtí guvernéři rozpínali působiště Britů v Indii doprovázené četnými válkami. Státy Indie byly postupně podmaněny, a tak museli dovolit usazování britských úředníků a vydržovat jejich armádu. Východoindická společnost vyvážela z Indie suroviny do Anglie a naopak. Indičtí řemeslníci tím začali trpět a mezi obyvatelstvem rostla nespokojenost, která vyvrcholila povstáním v roce 1857. Krvavě potlačené povstání ukončilo vládu Východoevropské společnosti a Britové spravovali významnou část Indického subkontinentu.
Prvotní cíl ekonomického zisku a politické kontroly se nakonec rozrostl o zavedení západního způsobu vzdělání a stavbou železniční sítě. Protesty proti nedodržování občanských svobod vyvrcholili v roce 1920. Vůdčí osobností indického hnutí se stává Máhátmá Ghándí. Kouzlo jeho osobnosti a schopnost vcítit se do života chudých Indů, přispělo k tomu, že se boj za svobodu změnil v celonárodní odpor proti Britům. Zpočátku bylo hnutí tvrdě trestáno, ale po 2. světové válce vyčerpaná Británie už neměla sílu prosadit svou vládu. 15. srpna 1947 se tak vzdala své působnosti a Indové mohli slavit vznik nezávislé Indie. Ovšem indický subkontinent se tím rozdělil na dva státy – Indii a Pákistán, následován největším exodusem v historii lidstva.
Od roku 1950 je Indie demokratickou republikou. Dnes patří k nejrychleji se rozvíjejícím zemím světa s vlastním kosmickým a jaderným programem.