Město extrémní chudoby a nadbytku, město kouzla a temné historie. Město, které vás uchvátí a zaryje se do vašich srdcí. Vítejte v Phnompenhu, které je křižovatkou minulosti a současnosti.

Phnompenh je hlavním a největším městem státu Kambodža a zároveň je typickým chaotickým asijským velkoměstem. Kdysi nejkrásnější město Indočíny si dosud uchovalo zbytky svého koloniálního šarmu, který nepřeválcovaly ani bouřlivé dějiny země.

Doprava ze Siem Reap do Phnompenhu

Hotelový tuk tuk nás zdarma odvezl na autobusové nádraží v Siem Reap, kde jsme si koupili lístek za 6 dolarů (cca 7 hodin jízdy). Nádraží spíše připomíná opuštěnou špinavou halu nebo feťácké doupě. Odvážila jsem jít na WC. Několikavrstvá špína už začínala ožívat a hajzlbába, která nikdy nedržela čisticí prostředky v ruce, se ke mně natáhla a troufla si říct o drobné. Ve dvě hodiny, jenom s hodinovým zpožděním, konečně dorazil autobus. Na první pohled vcelku slušný, pohodlný a klimatizovaný autobus nás mile překvapil. To jsme ale netušili, co nás čeká za cestu.

Po půl hodině jízdy, řidič zapnul televizi. Program s býčími zápasy jsem zpočátku sledovala se zaujetím, ale jakmile došlo na hudební kanál s kambodžskou muzikou, zachtělo se mi vystoupit. Hlasitost byla nastavená na režim ohluchnout a kýčové klipy a strašná muzika situaci moc nezlepšila. Když jsem si představila šesti hodinovou jízdu před námi, tuhla mi krev v žilách. Se sluchátky na uších se mi sice podařilo posunout zvuky do pozadí a zrovna když jsem pomalu začínala usínat, přišla dobrodružnější část jízdy.

Bez předchozího varování se náhle asfaltová silnice změnila v prašnou cestu. Zprvu jsme se domnívali, že cesta se pouze opravuje. Po více jak hodinové jízdě jako na rodeu nám došlo, že taková cesta tu prostě je, a vede další čtyři hodiny až do Phnompenhu. Místo výhledu do krajiny byl všude okolo nás jeden velký prašný oblak, který se dostal i dovnitř autobusu.

Nyní už chápu rady průvodce, ať se vyhneme noční jízdě. Nicméně i přes den jede řidič, vlivem hustého rudě zbarveného prašného oblaku, skoro poslepu. Ani to mu ovšem není překážkou v předjíždění. Snažili jsme se cestu zaspat, ale přes hlasitou muziku a hrbolatou cestu se jednalo o nadlidský úkol.

Po sedmi hodinách dobrodružné jízdy jsme konečně dorazili (Phnompenh nemá žádné autobusové nádraží a autobusy zastavují na místech dle daných společností). A pokud nepočítám několika centimetrovou vrstvu prachu na našem oblečení a krosnách, tak jsme dokonce dorazili v celku a v pořádku (situace se již změnila a z Siem Reapu vede asfaltová cesta, nicméně hlasité hudbě neuniknete).

Cesta do Vietnamu

Nejsnadnější způsob dopravy do Vietnamu Ho Či Minova města (Saigonu), představují mezinárodní autobusy (12 dolarů, 6 hodin). Přímé linky provozuje několik společností, například Capitol Tour, Mekong Express, Phnom Penh Sorya a vietnamská společnost Sapaco.

Někdy se vyplatí zariskovat a nevěřit všem recenzím. Například společnost Capitol tour nemá zrovna přívětivé hodnocení. Řidiči jsou prý nezodpovědní, autobusy staré a velmi často havarují. Ten, kdo psal recenzi, nejspíš nejel autobusem ze Siem Reap do Phnom Penhu. Autobus byl pohodlný a řidič jel na asijské poměry vcelku slušně.

Ubytování

Největší koncentrace GH a hostelů je v batůžkářské ulici číslo 172, doplněné o obchody, bary a restaurace. Nachází se zde i agentury, které vám zařídí během několika dnů víza do Vietnamu (za 60 dolarů). Čisté a levné ubytování je i přímo u zastávky Capitol autobusů (od 5 dolarů za noc).

Co podniknout

1. Bulvár Sisowath Quay

Žádný návštěvník by si neměl nechat ujít bulvár Sisowath Quay přeplněný bary, restauracemi, kavárnami, ale i obchody všeho druhu a v neposlední řadě masérskými salóny. Ulici navštěvuje spousta turistů, takže je rájem zlodějů. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Akorát byl čas oběda a se Standou jsme brouzdali ulicí a v hledáčku měli nějakou sympatickou, levnou restauraci. Vedli jsme kolo a zaujatě sledovali, co dobrého si dáme. Zčista jasna vidím najednou Standu utíkat za motorkou. Standa, s reflexy akčního hrdiny, se vrhl po jedoucí motorce, ale i přes jeho snahu se zlodějovi podařilo vyvléknout z jeho sevření. Jednalo se o dvoučlenný tým, který nám chtěl vytáhnout batoh z košíku na kole. Naštěstí jsme ho měli připevněný. Paradoxně ne kvůli krádeži, ale aby nám batoh nevypadl během jízdy.

2. Královský palác

Projděte se areálem Královského paláce. Je to neobyčejná stavba, pozoruhodně podobná svému protějšku v Bangkoku. Stojí skrytá za ochrannými zdmi ve stínu půvabných obřadních budov a se svými svěžími zahradami a hrstkou turistů je oázou klidu. Součástí areálu jsou i dvě velkolepé pagody. Majestátní Stříbrná pagoda je nazvaná podle podlahy ze stříbrných dlaždic, z nichž každá váží jeden kilogram.

3. Památník nezávislosti

Dominantou města je i Památník nezávislosti a osvobozeni postavený v budhistickém stylu. Dodnes připomíná odchod Francouzů roku 1953.

4. Chrám Way Phnom

Wat Phnom, což znamená chrám Hory, je příhodně postaven na jediném kopci v Phnompenhu, tedy spíše pahorku o výšce 27 metrů.

5. Místní trhy

Jestli máte náladu na nákupy a smlouvání, které se bez toho neobejdou, zavítejte do největšího zastřešeného tržiště ve městě – Phsar Thmei. A pokud toužíte jíst jako místní, zavítejte na jeden z mnoha místních trhů, kde se nacházejí stánky s levným, lokálním jídlem.

6. Tradiční khmerská masáž

Nechte se hýčkat khmerskou masáží v jednom z masérských salónů. Khmerská masáž vás mile překvapí svoji kvalitou.

7. Po stopách Rudých Khmérů

První šli na smrt učitelé, lékaři, vědci, cizinci a lidé s brýlemi, neboť vypadali jako intelektuálové… Během čtyř let zlikvidovali čtvrtinu svého vlastního národa. Šílený režim Rudých Khmerů nepřežily téměř tři miliony lidí.

Rudí Khmerové byla kambodžská komunistická organizace, která stála u moci v letech 1975 – 1979, než byl jejich režim svržen při vietnamské vojenské invazi. Během tohoto celého období, pod velením Pol Pota, vedla tato šílená organizace politiku brutálního teroru.

Cílem Rudých Khmerů bylo nastolit agrární společnost, která bude zcela soběstačná a postavená na produkci rýže. „Když budeme mít příkopy, budeme mít vodu, když bude voda, bude rýže a s rýží můžeme úplně všechno,“ zněl jejich slogan. Jakmile obsadili dvoumilionový Phnompenh, začali vyhánět všechny jeho obyvatele z jejich domovů. Během dvou dnů se z něj stalo město duchů. Totéž se dělo i v ostatních větších městech.

Dodnes mám husí kůži, když si vzpomenu na nepředstavitelná muka, které zemi postihly. Ne všichni ale tuší, jaké duševní i fyzické strasti si Kambodžané prožili. Abyste alespoň trochu porozuměli nesmyslné genocidě, za kterou byl odsouzen pouze jediný člověk, berte jako povinnou návštěvu dvou nejhrůznějších muzeí na světě – Tuol Sleng a tzv. Killing fields.

Hrůzy francouzského gymnázia

do roku 1975 to bylo známé francouzské lyceum v centru hlavního města Phnompenhu. Školy ale Rudí Khmerové zrušili a z lycea udělali vězení, Tuol Sleng neboli S-21, z kterého je dnes muzeum genocidy. Rudí Khmerové byli podobně pečliví jako nacisté a vše dokumentovali, tudíž si budete moci prohlédnout, jaká nepředstavitelná zvěrstva prováděla.

V přízemí jsou k vidění mučicí místnosti, kde vězňům trhali nehty, uštipovali bradavky, věšeli za ruce a dávali elektrické šoky. Na zdech visí fotografie a výpovědi bývalých dozorců, kteří dnes žijí v klidu a popírají jakoukoli vinu. Po chvíli v S – 21 se mi udělalo nevolno. Chtělo se mi brečet nad ohavnostmi, které jsou si lidé schopni provézt.

Ti, kteří přežili mučení, byli odvezeni 15 kilometrů za město na tzv. Killing fields (popravčí pole), kde už na ně čekali jejich kati. Zavázali jim oči, přivedli je na kraj vykopané jámy a nástrojem, který byl po ruce, je ubili. Mrtvoly posypali vápnem a šli pro další várku trestanců. Batolata chytili za nožičky a ubíjeli o strom, zatímco jejich matky se dívali.

O spáchaných hrůzách svědčí prohlídka s audio guidem, jež vypráví příběhy lidí, kteří zázrakem přežili. Dodnes byly vykopány ostatky pouze z několika málo masových hrobů, další desítky, možná i stovky stále čekají na objevení.

avatar