Věčný spor Skandinávie a Američanů, komu vlastně Santa Claus patří, nezná konce. Na vlastní oči jsme se tedy jeli podívat do Santovi vesničky v Laponsku, a pozdravit tak vousatého chlapíka v červeném kabátě, který se stal symbolem Vánoc.
Přestupní stanice Helsinky
Naše cesta vedla nejprve přes hlavní město Finska, Helsinky, kde jsme si po dva dny užívali krásných památek a vymožeností 21. století. Po ani ne hodinovém letu, jsme se náhle ocitli jako v úplně jiné zemi. Čas jakoby se zde zastavil a krásná pohádkově zasněžená krajina vybízí k několika dennímu pobytu v jedné z mnoha dřevěných chatek se saunou a krbem u jezera. Sluníčko vychází pouze na pár hodin denně a není bez zajímavosti, že v Laponsku žije více sobů než lidí.
Laponsko a Laponci
Laponsko je oblast na severu Finska, Norska ale i Švédka, obývaná Laponským etnikem, Sami. Nejstarší archeologické nálezy pocházejí již z doby kamenné, a tudíž se jedná o nejstarší etnickou skupinou obývající Severní země. Svébytnou kulturu zde vytvářejí již přibližně 2500 let.
Sámové si žili svůj život v poklidu až do 16. století. Nikoho nezajímali a živili se jako lovci a sběrači vyznávající výměnný obchod. Počátkem novověku bylo jejich území začleněno do severských království a Laponci museli začít odvádět daně. Placení daní šlo ruku v ruce s lovením sobů, kterých stupně ubývalo, a koncem 19. století byli vyhubeni úplně. To dovedlo Laponce ke změně životního stylu. Začala pást dobytek, obdělávat skromná políčka a rozmohl se rybolov. Pouze malá část Sámů začala chovat polo domestikované soby.
Další ránu zasadila Laponské populaci Druhá světová válka. Přes Laponsko dvakrát přešla fronta a měla za následek devastaci většiny laponských vesnic. Koncem šedesátých let se již Laponská práva stala součástí politické agendy a v osmdesátých letech vznikl v Norsku Laponský Parlament.
Podnebí
Laponsko má, stejně jako mírný pás, čtyři roční období. Jaro je krátké a začíná před roztátím posledního sněhu, většinou v dubnu. Poté přichází krátké léto s teplotami okolo 25 °C. Rostliny se snaží rychle vyrůst a zvěř si vytváří tukové zásoby na dlouhou a chladnou zimu. Laponská krajina je posetá listnatými lesy a právě proto je podzim, hýřící všemi odstíny žluté, oranžové až temně červené nádherným obdobím.
Zima je dlouhá a tvrdá s průměrnými teplotami okolo – 10 °C. Začíná již koncem října, ačkoli první sněžení může v Laponsku přijít již na přelomu září a října. Na sever od polárního kruhu můžete zažít opravdový polární den a opravdovou noc. Čím výše na sever se pojedete, tím budou oba extrémy delší.
Polární záře
Zatímco v létě díky celonočnímu světlu nemůžete spatřit polární záři, v zimě je šance obrovská. Ovšem ne vždy jsou dobré podmínky k jejímu pozorování. Největším nepřítelem je oblačnost. Jaké bylo naše zklamání po příjezdu, když jsme zjistili, že následující dny má být zataženo se sněhovými přeháňkami. Pravděpodobnost, která předchozí dny sahala až k 90 %, se v tu ránu snížila na mizivých 10 %. Ani konzumace vína oblohu nerozjasnila a museli jsme se spokojit se saunou a grilováním v naší chatce u jezera.
Ve finštině se polární záře nazývá revontulet – liščí ocas. Každý Fin zná příběh o lišce, která běží po sněhu a mává ocasem. Jiskřičky pak vylétají do vzduchu a my je vidíme v podobě polární záře. Chovejte se tiše. Po tlesknutí polární záře zmizí, jak říká další finská pověra. Polární záře má různé formy i různé barvy. Světlo různé intenzity a barvy někdy jen slabě svítí nad obzorem, jinde zase divoce poletuje po celé obloze. Polární záře (Aurora Borealis na severu nebo Aurora Australis na jihu) vzniká interakcí nabitých částic ze slunečního větru s plyny v horních vrstvách zemské atmosféry. Nabitá částice předá energii atomu plynu, do kterého narazí, a ten následně získanou energii vyzáří.
Nekonečné lesy a divoká zvířata
Medvěd je symbolem mnoha národních parků a opravdovým králem divočiny. Jeho setkání s člověkem nejsou příliš častá, a pokud je ve zdraví přežijete, budete na ně do konce života vzpomínat. Hluboké listnaté lesy obývají i vlci a šelma jako Rosomák. Typickým symbolem Laponska se stal sob. Stáda místního pastevce můžete potkat v celém Laponsku, dokonce hnedka za letištěm v Rovaniemi.
Vegetace je pro Finsko něčím relativně novým. Ještě před 10 000 lety byla celá země pokrytá ledem. Ani dnes to rostliny nemají v náročném podnebí jednoduché. Tři čtvrtiny země jsou pokryty lesem, v kterém najdeme růst smrky, borovice, ale především národní strom – břízu.
Doprava
Letecká doprava patří k nejpohodlnějšímu a nejrychlejšímu způsobu jak Laponsko navštívit. Na letišti v Rovaniemi jsme si zapůjčili auto, které cestování po Laponsku rapidně zjednoduší.
Automobil si rezervujte s předstihem, kdy jsou jednotlivé tarify nejvýhodnější. Přímo v letištní hale se nacházejí stánky jednotlivých autopůjčoven a ochotný personál, vám vše zařídí. Na vlastní kůži jsme pocítili dobrotu místních, jelikož klíčky od zaparkovaného auta jsme měli připravené v zapalování.
Silnice jsou kvalitní a prakticky bezchybné, v rovinatých oblastech nápadně připomínají rovné, nekonečné cesty v Americe. Řidiči jsou ohleduplní a mírumilovní. Silnice jsou prázdné a přehledné, takže si nikdo neláme hlavu s dodržováním rychlosti. Velkým nebezpečím na silnicích jsou losi a sobi, kterých každoročně zahyne přes 5 000.
Pokud se po Laponsku rozhodnete cestovat autobusem, počítejte s tím, že to rozhodně není ta správná volba. Noční spoje téměř neexistují a autobusy nejezdí příliš často. Cestování je pomalé a předražené. Co se týká vlakové dopravy, do celého Laponska vedou všeho všudy dvě tratě.
Ubytování
Pokud cestujete v teplejších měsících, můžete využít finské chaty, které jsou buď za symbolický poplatek, nebo zcela zdarma. Všechny chaty mají kadibudku a dřevník, ze kterého lze čerpat dřevo, jen si jej musíte naštípat (pokud použijete naštípané dřevo z chaty, měli byste jej doplnit).
Opravdovým, ale ne zrovna nejlevnějším zážitkem jsou hotely z ledu. V pokojích, které jsou postavené jen ze sněhu a ledu, se rtuť teploměru zastavila na 10 stupních pod nulou. Za noc tu turisté zaplatí zhruba 225 eur.
Běžnou variantou ubytování jsou dřevěné chatky posázené v panenské přírodě Finska. Chatky v soukromém vlastnictví podporuje i Evropská unie a dají se sehnat za rozumnou cenu. Taková chatka se saunou, krbem a venkovním grilem nás vyšla na 20 euro/osoba. Ovšem při plné obsazenosti, by se cena snížila na neuvěřitelných 10 euro.
Jídlo
Kapitolu jídlo jsem už načala v článku o Finsku. Nicméně opravdu typickým pokrmem, který nikde jinde ve Skandinávii nenajdete, je sob. Sobí maso je tmavé, podobné naší zvěřině. Laponské lesy navíc oplývají hojností různých lesních plodů, které je navíc povoleno sbírat.
K pobytu v přírodě neodmyslitelně patří i finský buřt, Makkara. Obdoba našeho buřtu má v sobě mnohem víc masa než náš český kolega a nejraději si ho Finové vychutnají s tradiční hořčicí sinappi a místním chlebem ruisleipä.
Rovaniemi, hlavní město Laponska
Město, co by kamenem dohodil, od Polárního kruhu je hlavním městem nejsevernějšího finského kraje Laponska. Ve městě nenajdete mnoho starých budov, a to dokonce ani na finské poměry. Takřka celé Rovaniemi bylo totiž vypáleno Němci jako pomsta za obrácení se Finů proti jejich vojskům v závěru Druhé světové války. Proto můžete obdivovat zejména moderní stavby, jako některé z mostů či budovy navržené nejslavnějším finským architektem Alvarem Aaltem.
Zajímavostí je, že půdorys ulic v centru tvoří tvar sobí hlavy s parohy. Žije zde přibližně 60 tisíc obyvatel, a i když je Rovaniemi v souvislosti s Laponskem skloňováno opravdu četně, kromě pár muzeí a zajímavých festivalů, nemá co nabídnout.
Nejzajímavější atrakcí ve městě je muzeum Artikum, které se specializuje na vše, co se týká severu a Laponska. Unikátní moderní budova pod svojí protáhlou skleněnou kupolí skrývá tajemství arktické přírody a života Sámů.
Osmdesát kilometrů jižně od Rovaniemi můžete navštívit polární zoo v Ranua. Při procházce jejím komplexem se vám představí velká část zvířecích obyvatel Laponska a polárních oblastí.
Byznys na polárním kruhu
Vesnička Santa Clause, kterou v 50. letech tvořilo jen několik srubů, je dnes moderním komplexem restaurací a prodejen se suvenýry, které dodnes vlastnoručně vyrábějí právě Sámové. Místo, kam děti posílají svoje přání a turisté se nechávají vyfotit u polárního kruhu, se nachází necelých 5 kilometrů od Rovaniemi. S romantikou už to nemá moc společného a z komerčního koncentrátu se nám zatočila hlava. Cíleně jsme si vybrali datum návštěvy na slavnostní otevření, ale kromě ujetých kostýmů, pěkného koncertu a moderátora oblečeného za skřítka, vypadá vesnička během celého roku stejně.
Od kdy Santa nosí svůj červený kabát?
Existuje hned několik názorů na to, jak vznikla současná podoba Santa Clausa. Jedna verze připisuje autorství společnosti Coca-Cola. Ta totiž začala Santu, jako obtloustlého chlapíka v červenobílém oblečku, používat ve svých vánočních kampaních ve 30. letech
Největším byznysem je samotný Santa, jehož jméno zdobí kýčové suvenýry, ale i pětihvězdičkový hotel. Z pohádkové atmosféry nás i rychle vyvedla cena veškerých služeb. Takové setkání se Santou zvěčněné fotografií vás bude stát 30 euro a zaslání pohledu polární poštou necelých 10 euro. Byznys je holt byznys.
Na tuto tématiku mě zaujal článek o kanceláři Santa Clause, která se kvůli neplacení daní dostala do úpadku a je nyní v konkurzu. Ještě že v místě podnikají další dvě firmy! Jako vzpomínku si můžete poslat dopis alespoň obyčejnou poštou, nebo koupit jeden z nejznámějších Laponskyých suvenýrů – dřevěné hrníčky na vodu tzv. Kuks.
Vesničkou prochází Severní polární kruh a jen málokdo odolá se u této symbolické čáry nevyfotografovat. Ironií je (což jsem zjistila po pár dnech), že podle určitých fyzikálních zákonitostí, které se mění v čase v závislosti na poloze těles v naší sluneční soustavě, se hranice polárního kruhu posouvá a právě teď je zhruba o tři kilometry severněji.
