Stopem po východním Turecku

Každý, komu jsem řekla, že hodláme se Standou stopovat na východ Turecka, nám náš plán rozmlouval. Nebyli to jenom naši kolegové z českých a slovenských cestovek, ale i Turkové. Je pravda, že jsme si nevybrali nejvhodnější období, kdy den před naším odjezdem vybuchla další bomba v hlavním městě, Ankaře. Stačilo ovšem sebrat kousek odvahy a již po pár desítkách kilometrů jsme věděli, že následujících 14 dní bude nezapomenutelných.

Turecko je neuvěřitelná země a každá část je něčím zajímavá a odlišná, a právě ty nejautentičtější zážitky provoněné tureckými specialitami lze objevovat zejména ve východní části země. Už jsem měla plné zuby turistických letovisek, kde turecká pohostinnost a kultura dala přednost penězům, které začali turisté z celého světa do země přinášet. Tyto části země ztratily svoji opravdovou tvář, a tak není divu, že za tím pravým Tureckem, se musíte vydat mimo vyhlášená letoviska.

Stopování po Turecku

Přesouvat se po Turecku stopem je neuvěřitelně lehké, i když vám možná místní budou tvrdit přesný opak. Statisíce Turků se denně přesouvá automobilem, mnohdy přes celé Turecko, a tak není problém zdolat velké vzdálenosti za relativně krátký čas. Turci jsou patrioti a většina z nich se narodí, žije a zemře v Turecku, aniž by vycestovali do zahraničí. Moc rádi poznají cizince, a proto jsme na auto zpravidla čekali pouhých pár minut.

O spoustě národů se tvrdí, jak moc jsou pohostinní, ale troufám si říci, že právě Turci jsou na vrcholu pomyslného žebříčku. Pokaždé, a tím myslím opravdu pokaždé, jsme se nejenom svezli do cílové destinace, ale cestou jsme byli pozváni na oběd či čaj. Nebojte se pohostinnost místních přijmout, v opačném případě byste je mohli dokonce urazit. Jejich gesta jsou nezištná, a jednoduše to dělají proto, že chtějí.

Po celou dobu jsme ani jednou nejeli autobusem (dobře, jednou ano, ale pouze abychom se dostali z centra Mersinu na výpadovku) a spali výhradně u místních přes Couchsurfing. Ani jsme nemuseli psát jednotlivé žádosti, napsali jsme pouze plán naší cesty, a Turci se o nás mohli poprat. Velkou výhodou je znalost turečtiny, ale nezapomenutelné momenty, zažijete i bez ní.

TOP místa, která nesmíte minout

Bránou do východní části země je letovisko Alanya. Luxusní rezorty se za městem rychle mění v nekonečné banánové plantáže a nádherné pláže, které zejí prázdnotou.

1. Anamur

Nejjižnější městečko na tureckém pobřeží, ospalý Anamur, stále čeká na svou slávu. Město nabízí historické památky, dlouhé pláže a velmi čisté moře, přesto však zeje prázdnotou. Problematická je zejména doprava. Není zde letiště a cesty podél pobřeží po nekonečných serpentinách odradí nejednoho turistu.

Během posledních let se zde však razí cestu tunely, a je tedy otázkou času, než se z malého městečka stane další vyhledávané turistické letovisko. Kromě krásného koupání nezapomeňte na návštěvu antického města Anemurium a majestátního a krásně zachovalého středověkého hradu Mamure kalesi ze 13. století.

Sotva Standa stihl zvěčnit můj zvednutý palec na fotografii, zastavila nám postarší dvojce Kurdů, kteří se o nás celou cestu báječně starali.

Nikdy bych nevěřila, jakou radost mi udělá pohoštění na novinách u silnice, které se skládalo z rajčat, okurky, cibule, chleba a teplé zvětralé koly. Tu si nejspíš v autě už nějaký ten pátek schovávali na takovéto příležitosti. Na konci sice natáhli ruku v očekávání příspěvku na cestu, ale bylo jim vysvětleno, že takhle stopování prostě nefunguje. Bohatší o novou informaci se s námi rozloučili a pokračovali dále. Za celou naši výpravu stopem byli první a zároveň poslední, kdo chtěl zaplatit.

2. Mersin

Důležitost Mersinu spočívá především v jeho přístavu, který je největší a zároveň nejdůležitější v celé oblasti. Jeho strategická poloha nedala spát snad všem vůdcům tehdejších středomořských říší až do doby osmanských Turků, kteří si město definitivně podmanili.

Přibližně milionový Mersin má velmi moderní ráz, lemují ho široké bulváry s palmami a luxusními hotely. Ovšem nedaleko, pár kilometrů za městem, najdete jen ruiny dříve významných měst, kam vnáší život pouze davy turistů a prodejci suvenýrů.

Co neminout

Jestli vás zajímá, jak vypadá nebe a peklo, můžete to zjistit nedaleko od Mersinu, kde se nachází impozantní rokle Cennet ve Cehennem, neboli Nebe a Peklo. Peklo jsme obdivovali pouze z výšky, ale do nebe jsme doslova sestoupili. Na samotném dně se nachází kostel a hluboká jeskyně, kam vstoupí jen ty nejodvážnější. Ne ani tak kvůli symbolice, ale kvůli vlhkosti, která zapříčiňuje kluzký blátivý povrch. Takže do nebe nejspíš spadnete.

Okolí Mersinu je i oblíbenou letní destinací pro Turky. Nejznámější je letovisko Kızkalesi, starodávné město s antickým hradem na malém ostrůvku. Navštívit můžete také raně římské pohřebiště Uzuncaburç nebo antické vykopávky Yumuktepe, které jsou staré více jak 7 tisíc let.

Musíte ochutnat

Východ země je domovem většiny tureckých specialit, takže nezapomeňte zemi i ochutnávat! Většina pokrmů je ovšem masitá, takže jako vegetarián bohužel ochutnáte pouhý zlomek. Turci jednoduše zbožňují maso.

Typickým pokrmem původem z Mersinu je tantuni. Jedná se o pálivý dürüm plněný směsí hovězího nebo jehněčího masa, připravovaného na speciální pánvi, jehož příprava je vždy show, které se při přípravě jídla turci nebojí. Tantuni se dále plní  cibulí, rajčaty a petrželkou a podává se s nakládanými papričkami a citronem.

Ochutnat také můžete netradiční variantu döner kebabu – çag kebap, který se neotáčí vertikálně, ale horizontálně, a vše spláchnout nápojem şalgam – tradiční turecký fermentovaný zeleninový nápoj.

Aby vegetarián neumřel hlady

Můj nejoblíbenější vegetariánský „take away“ pokrm, který seženete skoro po celé zemi, je vynikající çig kofte – pokrm z bulguru, zeleniny a koření. Tradičně se do směsi přidává syrové mleté hovězí maso, ovšem na tuto variantu narazíte pouze u místních doma, nikoli v restauraci, kde je to z hygienických důvodů zakázáno. Další a asi posledním bezmasým pokrmem je placka gözleme, která má hned několik variant – bramborová, špenátová či sýrová.

3. Tarsus

Mezi Mersinem a Adanou leží město Tarsus, kde se podle legendy poprvé potkal římský vojevůdce Marcus Antonius s egyptskou královnou Kleopatrou. Pod dochovanou přístavní branou antického města, se dle mnohých legend, poprvé políbili. Brána se dodnes nazývá Kleopatřina.

Nejslavnějším rodákem z Tarsu je ovšem jistý Šavel, který se později stal, pod jménem Pavel, jedním z nejdůležitějších apoštolů a šiřitelů křesťanství. V centru města se nachází studna, která podle tradice stála na dvorku rodného domu svatého Pavla.

Musíte ochutnat

Musím se přiznat, do města jsme se nevydali za bohatou historií, ale za vyhlášeným pokrmem hummus. Hummus přímo zbožňuju a dle místních se právě ve městě Tarsus v restauraci Kervan Humus podává ten nejlahodnější.

Musím uznat, že měli pravdu. Není se čemu divit, vždyť i samotný název pochází z tureckého slova humus, které má kořeny v arabštině (ḥimmaṣ = cizrna). Cca za 12 TRY vám bude naservírována miska plná teplé cizrnové kaše zalitá lahodným máslem a posypaná kořením a čerstvou petrželkou. Na výběr máte hned z několika možností. Pokud jste masožravec, tak musíte ochutnat variantu s pastirmou – sušené kořeněné hovězí maso.

S plným břichem stopujme v pořadí 6. auto, tentokrát partičku ze Sýrie, a hurá do Adany.

4. Adana

Ze všech měst, která jsem na východě země navštívila, mě Adana okouzlila nejvíce. Možná to bylo i díky Mehmetovi, který byl nejen našim hostitelem, ale stal se i naším přítelem. Strávili jsme tu daleko více dní, než jsme plánovali, a jako poděkování Mehmetovi a jeho báječným kamarádům jsme uvařili českou večeři – kuřecí řízek, obalované žampiony a okurkový salát.

Město ležící na řece Seyhan, je se svými více než dvěma miliony obyvatel pátým největším městem v Turecku. Adana je moderní a rychle se rozvíjející město. V minulosti byla důležitou zastávkou na hedvábné stezce, vedoucí ze starověké Sýrie. Bohatá historie města a vynikající pokrmy, zaručí, že se tu nudit nebudete.

Co neminout

Odevšad viditelnou dominantou města je mešita Sabancı Merkez, a se svými 6 minarety ji může soupeřit pouze Modrá mešita v Istanbulu. Symbolem města se stal i římský most Taşköprü ze 4. století.

Nezaměnitelnou atmosféru vytváří historická čtvrť Tepebağ. Kromě památek v podobě osmanských domů, zde najdete dílny kovodělníků, místních umělců a obchůdky plné krásných šperků a suvenýrů. Uprostřed rušného trhu Kazancılar se nachází slavná hodinová věž, která se svými 32 metry, je nejvyšší hodinovou věží v Turecku.

Musíte ochutnat

Místní specialitou je jednoznačně Adana kebab, který tvoří mleté maso grilované na železných mečích. Podle mnoha zdrojů byl Adana kebab stvořen spojením chutí tureckých a arabských. Město Adana totiž leží blízko hranic se Sýrií a lokalita Birecik v Sýrii je považována za místo, kde chuť tohoto kebabu vznikla.

Pro ty nejodvážnější je tu pokrm Şırdan. Jedná se o plněný ovčí žaludek, který vypadá jako pánské přirození (myslím to smrtelně vážně). Tato netradiční pochoutka se těší velké oblibě zejména u mladých Turků, kteří jsou schopní jich zhltnout hned několik na posezení, během víkendového flámování. Pokud si chcete získat obdiv a respekt Turků, nejlepším způsobem je právě večerní občerstvení v podobě Şırdanu. Popravdě jsem v tu chvíli byla ráda, že jsem vegetariánka. Úkolu se zhostil Standa, který si tak vysloužil uznání místních.

Poslední zdejší specialitou je tu trochu zvláštní dezert bici bici [bidži bidži], který se vyrábí z ledové tříště, růžové vody, želé a podává se s ovocem a moučkovým cukrem. Největší oblibě se těší v okolí jezera Seyhan, během horkých letních dnů.

5. Gaziantep

Kousek od hranice se Sýrií, nedaleko řeky Eufrat, se nachází jedno z nejstarších osídlených měst na světě. V minulosti se město nazývalo Antep, ale po válce s Francií ve 20. letech 20. století, k tomu byla přidána předpona „Gazi“, oslavující statečné činy během války. Město se tedy oficiálně jmenuje Gaziantep, avšak mezi místními se mu stále říká původním názvem. V pevnosti nad městem se nachází rozsáhlá expozice týkající se právě těchto událostí.

Co neminout

Dnes je Gaziantep šestým největším tureckým městem a má přibližně 1,4 milionu obyvatel. Město se může chlubit desítkami muzeí, od tradičních jako archeologické nebo etnografické, až po ty méně obvyklé jako například muzeum hraček či gastronomie. Tím nejvýznamnějším je ovšem muzeum mozaik, Zeugma.

Antep nabízí i rozsáhlý trh, který hraje všemi barvami. Nakoupit lze tradiční měděné výrobky, voňavé koření, křupavé ořechy či další tradiční turecké výrobky.

Ubytování jsme našli u místních studentů, spisovatele a doktora, který pracoval v uprchlickém táboře. Rozhodně jsme se nenudili. Přes den jsme objevovali krásy města, ochutnávali místní speciality a po večerech popíjeli domácí Rakı. Tentokrát jsme jako poděkování uvařili čočkovou polévku a guláš s karlovarským knedlíkem. Turci milují pečivo a místního chleba tzv. ekmek, snědí hned několik bochníků denně, takže jsem se ani nedivila, že knedlík měl skoro větší úspěch než samotný guláš.

Musíte ochutnat

Kuchyně nejrůznějších kultur se tu během bohaté historie smíchaly tím nejlepším možným způsobem a vytvořili gurmánský ráj. Město je domovem pistáciových oříšků, které v Turecku přehlušily ostatní druhy, takže se pistáciím už neřekne jinak než antep.

Patlıcanlı kebap patří mezi tip kebabu, který se zrodil zde v Gaziantepu. Jedná se o kusy hovězího nebo jehněčího masa, napíchaného s lilkem na jehlu a grilované nad ohněm. Podává se s tradiční plackou a zeleninou.

Nejznámější turecký dezert, který se rozšířil daleko za hranice země, je Baklava. Tato sladkost se vyrábí z vrstev tenkého listového těsta známého jako filo. Těsto se plní sekanými ořechy a sladí medem. A právě v Giziantepu najdete tu nejvyhlášenější. Vybrat si můžete z desítek druhů ve stovkách obchodů s dlouholetou tradicí. Tu nejlepší poznáte podle zástupu Turků, kteří jsou na této sladkosti přímo závislí, a považují ji za přírodní viagru.

Náš další cíl je město Urfa. K našemu překvapení nám poprvé nezastavilo žádné auto do obvyklé minuty čekání. Trochu jsme si tedy pokazili průměr a pomocí dvou aut, jsme se museli přesunout za město na hlavní výpadovku do Urfy, kde jsme si úspěšně stopli 12. auto. To jsme ale ještě nevěděli, jaké jsme měli štěstí.

Sympatická trojice mladých Turků, aniž by se nás na cokoliv zeptala, pro nás ihned začala vymýšlet program. Kdybych neuměla turecky, myslela bych si, že se mezi sebou hádají, jak vášnivě debatovali. Během chvilky jsme měli dohodnutou prohlídku města, návštěvu muzea, posezení na vodní dýmku a večeři a nocleh u jejich rodičů.

6. Şanlıurfa

Urfa, zvaná též Şanliurfa, je jedno ze sedmi posvátných měst islámu a zároveň se jedná o místo posvátné i pro židy tak i křesťany. V Urfě se narodil prorok Abraham a zde také měl obětoval svého syna Izáka. Na místě tohoto činu se dnes nachází posvátný okrsek, jehož centrem je jezero Gölbaşi.

V posvátném okrsku je také několik mešit postavených v arabském i osmanském stylu, jeskyně, ve které se prorok Abrahám údajně narodil, a nádherné zahrady. Celý okrsek má mystickou atmosféru i díky přítomnosti náboženských poutníků ze všech koutů světa.

Mimo posvátný okrsek je zajímavá středověká pevnost s výhledem na město, velká mešita Ulu Camii a arabský bazar, jeden z největších a nejbarevnějších v Turecku. Pokud vás zajímá historie, zavítejte do moderního archeologického muzea.

Urfa je velice ortodoxní město a alkohol tu budete hledat marně. Dokonce se zde nachází jediný 5* hotel v Turecku, kde neseženete alkohol.

Jednoznačně nejsilnějším zážitkem byl pro měl nocleh u hranice se Sýrií, ve městě Akçakale. Byli jsme pozváni na večeři a zažili tak opravdu autentický večer. Nechybělo ani převlékání do tradičních krojů, během kterého okolo nás hbitě pobíhala celá jedenácti členná rodina.

Tehdy jsem poznala, jak moc konzervativní Urfa dokáže být. Měla jsem jít spát do pokoje pouze pro ženy a tatínek pro změnu nemohl pochopit, proč je někdo vegetarián. Popravdě to slovo slyšel poprvé v životě.

Co neminout v okolí

Na seznam dalších nej musíme Turecku připsat nejstarší město na světě, Göbekli Tepe, které je staré bezmála 12 tisíc let, a tudíž vyvrací teorii, že města byla zakládána až mnohem později v Mezopotámii či Středomoří. Nevysvětlitelné je, že vzniklo v éře, kdy se lidé věnovali lovu a sběru plodin a žili převážně v jeskyních. Dodnes si vědci nad touto stavbou lámou hlavy, jelikož se zde nenašli žádné stopy civilizace.

Harran

Další město s pradávnou historií je Harran. Celá lokalita je situovaná do někdejší severní Mezopotámie a nese stopy osídlení už po dobu delší než 6 tisíc let. Harran je město, ve kterém žilo přes sto padesát tisíc obyvatel a bylo sídlem historicky první muslimské univerzity na světě. Harranští obyvatelé dodnes žijí v pověstných domech z pálené hlíny, které se nápadně podobají mému nejoblíbenějšímu druhu vánočního cukroví – včelím úlům.

Halfeti

Toto okouzlující město se nachází na břehu řeky Eufrat. Halfeti bylo v roce 1999 částečně zaplaveno po vytvoření přehrady Birecik. Stejně jako podmořské muzeum je zaplavená polovina města jasně vidět pod křišťálovou vodou jezera a navrchu pouze vykukují střechy domů.

Doporučuji si zakoupit lodní výlet, během kterého můžete spatřit starodávnou pevnost Rumukale, a nebo neobývanou vesnici Savasan Koy.

Musíte ochutnat

Pouliční lahůdkou je pokrm zvaný çiğer – grilovaná hovězí játra podávaná s kořeněnou cibulí, zeleninou, tradiční plackou a jogurtovým nápojem ayran.

Lahmacun je jakási turecká pizza, ale místo sýru se pokládá kořeněnou masovou směsí. Důležité je pečení. Placka musí být tenká a křupavá. Proto mají místní jakési veřejné pekárny, kam akorát donesou vlastní masovou směs a za pár tureckých lir zakoupí do křupava upečený lahmacun.

Již zmíněný pokrm vhodný i pro vegetariány – çiğ köfte, má kořeny právě v Urfě, ale ať už jste vegetarián nebo nikoli, tuhle lahůdku si zkrátka nemůžete nechat ujít.

Původně jsme měli v plánu pokračovat dál směrem na východ do města Mardin, Diyarbakır až k jezeru Van. Nicméně celou dobu nám tento nápad všichni rozmlouvali, takže až se politická situace uklidní, máme alespoň kam pokračovat. Opět tedy zvedáme palec nahoru a s 20. stopem, přijíždíme do tajuplné Kappadokie.