Sapa neoznačuje jenom vietnamské velkoobchodní centrum a tržnici v Praze, ale také místo ve Vietnamu usazené na strmém svahu hor, shlížející hluboko do údolí s kaskádou teras rýžových políček. Sapa byla založena v roce 1922 jako francouzská horská vesnice, která je dnes velmi oblíbenou destinací severního Vietnamu. Výhledy na tuto impozantní scenérii jsou často zahaleny hustou mlhou valící se přes horské vrcholy, ale i přes nepříznivé počasí je Sapa fascinujícím místem. Zejména, když jinak šedé ulice městečka, zaplní místní obyvatelé z různých etnických skupin ve svých pestrobarevných oděvech.

Doprava a organizované výlety

Cestovní agentury a skoro každý hostelHanoji nabízí několikadenní výlety do Sapy, nicméně organizovat cestu samostatně je také snadné a umožňuje maximální flexibilitu. Pokud ovšem dobře ovládáte smlouvání s nevrlými Vietnamci, vyjde vás organizovaný výlet na stejnou ne-li levnější cenu.

Obešli jsme několik agentur a guest housů, v každém jsme řekli o něco nižší cenu než v předchozím a z původních 135 dolarů jsme zaplatili 75 dolarů/osoba. Agentury nabízejí několik variant – od 2 denních až po 5 denní výlety po okolí Sapy se spaním u místních nebo v hotelu. My jsme zvolili zlatý střed, tedy 3 denní variantu. Cena zahrnovala cestu spacím autobusem tam i zpět, lokálního průvodce, vstupy, ubytování u místních kmenů a veškeré jídlo. Jelikož jsme měli omezený čas, organizovaný výlet byl tou nejlepší možností.

Pokud možno se vyhněte pouze dvoudenní variantě, která je nejpopulárnější a tudíž ji zakoupí i většina cestovatelů. S přibývajícími dny budou naopak turisté, ubývat. Odměnou, za nášlapné kilometry, vám bude panenská příroda, kterou budete objevovat pouze vy a váš průvodce.

Sapa je nádherné místo přes celý rok, ale pokud vás lákají rozkvetlá rýžová pole, ideální jsou podzimní měsíce, kdy se po dlouhém monzunovém období začíná sklízet rýže.

Na vlastní triko

Do Sapy, jak jsem se již zmínila, se dá dopravit a pohybovat na vlastní pěst. Nejjednodušší varianta je zakoupení nočního autobusu v agenturách v Hanoji. Autobus přijíždí s východem sluníčka a stejně jako paprsky plní autobusové nádraží, tak i ženy etnika Hmongů v tradičních okouzlujících oděvech. Většina postávajících žen se snaží prodat své průvodcovské služby. V tuto chvíli záleží už jenom na vás jakou cenu a variantu si usmlouváte.

Mlhavé ráno v Sapě

Program většinou začíná u místní agentury, kde se nachází úschovna zavazadel, sprcha a většinou i snídaně formou bufetu. Cestovatelé z celého světa se většinou rozdělí na menší skupinky a v doprovodu celé vesnice, respektive žen, které se snaží prodat své tradiční výrobky, se vychází směrem do hor. Osobně jsem si nemohla přát lepší průvodkyni. Lyn, naše sto padesát centimetrů vysoká průvodkyně z kmene Black Hmong, byla báječná, uměla na místní poměry skvěle anglicky, takže nám naše putování zpříjemnila o spoustu zajímavostí.

První úsek trasy – 12 kilometrový trek do vesničky Lao Chai.

Zpočátku jdeme hustou mlhou, která nám tajila výhledy do okolí, ale po pár hodinách se nám konečně otevírá nádherný výhled na kaskádová rýžová políčka, jedny z nejhezčích v celé Asii. Po skromnějším obědě nás Lyn pozvala k sobě domů. Jedná se o dřevěnou chatrč s hliněnou podlahou, kde pobíhali její tři děti a prasátko.

Překvapivě dobrou angličtinou, nám Lyn u čaje vyprávěla příběh její rodiny a život v její vesnici. Zaujal mě příběh o vzdělání místních. Lyn toužila chodit do školy (u nás zcela naopak), ale musela denně chodit 16 kilometrů do jediné školy široko daleko. Z první brigády si ušetřila na kolo a v tu ránu byla nejšťastnějším dítětem ve vesnici.

Zvolili jsme spaní u místních, popravdě netuším, kdo by si vybral spát v hotelu, když jsme měli jedinečnou možnost okusit život místních a ochutnat jejich domácí výborné jídlo a rýžové víno.

Pochod zakončený rýžovým opojením

Většina cizinců již odjela a okolní krajina tak nabyla na kráse. Jsme obklopeni hlubokým údolím, věčně zelenými horami a procházíme bambusovým lesem až k vodopádům. Během cesty nás Lyn učila místním zvykům a tradicím. Dokonce jsme mohli nahlédnout do místní školy.

Tady končí veškerá legrace a čeká nás náročné stoupání do vesničky Ban Ho. Nemůžu se nabažit okolní přírodou, kterou sem tam naruší pouze malá dřevěná chaloupka nebo vrásčitá babička. Místní lidé i přes svůj vysoký věk, chudobu a tvrdou práci na poli neztratili svůj úsměv, kterým nás po celou dobu vítali.

Ubytování i jídlo je opět u místních a nemá jedinou chybičku! Kromě čerstvě ulovené ryby naložené v pivě, bambusových výhonků, jarních závitků a dalších pokrmů, které jsme ani nedokázali zařadit, nesmí chybět rýžové víno. Název víno bych pozměnila na pálenku, už jenom podle způsobu jakým se pije.

Prázdná miska na stole se zaplnila čirou tekutinou a my věděli, že bude zle, a pokud nyní neutečeme, nebude cesty zpět. Každé sousto prokládáme panákem podomácku vyrobené pálenky. Proč se zdržovat naléváním z láhve, daleko jednodušší je panáka nabrat do mističky. Nenechali jsme se zahanbit a drželi vražedné tempo místních až do pozdních večerních hodin.

Poslední, třetí den je naštěstí poklidný a čeká nás pouze několika kilometrová procházka k vodopádům. Po skoro čtyřech litrech vína, které jsme včera vypili, bychom ani nic jiného nezvládli. Anglický pár, který s námi včera držel tempo, dokonce výlet vzdal a zůstali na chatce. Zázračná koupel v osvěžující horské vodě nás postavila na nohy a pomalu ale jistě se musíme vrátit zpátky. Čeká na nás posledních pár dní v Hanoji.

guest
2 Komentáře
Nejstarší
Nejnovější Most Voted
Inline Feedbacks
View all comments
Lenka
Lenka
6. března 2019 08:26

Ahoj, krásný blog ???
Zaujal me Trek v Sape. Z časových důvodů bychom takovou variantu taky rádi zvolili. Nepamatuješ si náhodou jméno cestovky nebo kde jste výlet koupili?
Diky za odpověď a přeji spoustu cestovatelskych zážitků ?