Vaření v naší pojízdné kuchyni

Nedostatek prostoru, málo nádobí, rychle se měnící počasí, otravný hmyz a hladová novozélandská fauna (včetně Standy). Ale přesto všechno, jak já to vaření v naší Vanilce miluju. Ona je to vlastně moje první, vlastní kuchyň, a to dokonce pojízdná! A nejspíš právě proto jsem si ji zamilovala ze všech nejvíc! U vaření se tak můžu kochat neuvěřitelnými výhledy a vychutnat si jídlo i s příběhem – příběhem hor, hlubokých jezer, zelených kopečků, ale i městských parkovišť. Kdo by potřeboval jídelní stůl, když si může sednout na palouček, lavičku nebo zlatavou pláž se šumějícím oceánem!

Nakousli jsme 10. měsíc našeho cestování po této úžasné ostrovní zemi a je nám jasné, že na tenhle trip nikdy nezapomeneme. Cesta na druhý konec světa se proměnila ve zkratku k nám samým. Jak se po tomto dobrodružství zařadíme do „normálního“ života, to fakt netuším, ale kdo říká že musíme?! Nějaký hon za kariérou nebyl nikdy na našem „žebříčku hodnot“ a doma je pro nás všude tam, kde se zrovna nacházíme. Navíc si už nedokážu, a ani nechci představit den bez cvičení jógy v přírodě, vaření s panorama hor nebo moře, usínání za svitu hvězd a probouzení se s východem slunce do dalšího nového, nádherného dne. Do dalšího dne nabitého pohodou, láskou, smíchem a dobrým jídlem.

Cestování v dodávce je neuvěřitelně osvobozující. Člověk neřeší strasti všedního dne, ale vesměs jediné, o co se musíme starat je dostatek vody, zásoba jídla a plynu (a sem tam nějaká ta práce, ať na to všechno máme peníze). Vytahané tepláky a vlasy zmuchlané v culíku – přesto je mi tak krásně. Žijeme přítomným okamžikem, tím jediným momentem, který se dá prožít naplno!

Naše cesty se již mnohokrát zkřížili s dobrodruhy z celého světa. Jak já miluju ty vzácné okamžiky, které se nejspíš nikdy nebudou opakovat. Tu jedinečnou chvíli než se každý rozjede opačným směrem. Jakožto člověk zvídavý jsem jim pokaždé nakoukla pod pokličku s uvařeným jídlem a musím vám říct, že mnohdy to byla hodně velká bída. Ona ta poklička je spíše myšlená obrazně, jelikož drtivá většina cestovatelů je živená toustovým chlebem. Pokaždé je mi z toho ouzko. Pro mě je cestování neodmyslitelně spjato s jídlem – většinou se zážitky snažíme prokousat, někdy i propít. Je pravda, že v takové kadenci jako na Zélandu jsem naposledy vařila snad na základce, kdy jsem se rozhodla nejíst maso a česká kuchyně na to nebyla stavěná. Putování po Zélandu je tedy pro mě i taková jedna velká kulinářská cesta. Konečně mám čas a prostředky k realizaci nejrůznějších receptů, které jsem během let cestování nastřádala, ale i těch, které vznikají čirou náhodou v kombinaci s prázdnou špajzkou nebo tenčícími se zásobami.

Příběhy cestovatelů a jejich „tousťákové stravy“ mě vnukly myšlenku na nový článek. Článek napěchovaný mými zkušenostmi, tipy a radami, které jsem vybrousila během vaření na cestách. I ten nejobyčejnější plátek chleba se dá totiž přetvořit na barevnou a výživnou dobrotu. Je to pouze o těch správných ingrediencích, špetce trpělivosti a chuti si připravit něco dobrého – snídani, která vám udělala ráno hezčí, oběd, který vás zasytí a nabije potřebnou energií a večeři, která ukončí další překrásný den.

Špajzka plná dobrot

Často se mě kamarádi ptají: „a co vlastně pořád kuchtíš?“. Je pravda, že ne vždy mám inspiraci anebo chuť vyvářet, ale jakmile mám jednou vybavenou špajzku těmi správnými surovinami, vždycky něco vymyslím. Ta je prostě základ. Navíc bez ledničky (když nepočítám náš chlaďák na piva) se jedná i o jedinou zásobárnu surovin. Dříve pro mě nepředstavitelná situace – vaření bez ledničky, se s najetými kilometry rychle proměnila v můj nový životní styl, kdy musíme kupovat věci střídmě a vařit tak akorát, abychom to všechno stihli zpracovat. A hlavně jsem začala více experimentovat s rostlinnou stravou, která dokáže být tak zábavná, svěží a lehká k našemu tělu i planetě.

Konzervy – ty prostě nesmí chybět v žádné kuchyni, nejenom té pojízdné. Jedině tak se dají vykouzlit jednoduché rychlovky. Nejčastěji používám luštěniny, to abych je nemusela zdlouhavě namáčet a vařit, poté rajčata do těstovin nebo na polévku, kokosové mléko do omáček a můj milovaný jackfruit – prapodivné ovoce, které lze báječně okořenit a použít jako rostlinnou alternativu trhaného masa.
Luštěniny – hrají na našem jídelníčku prim. Nejenom že dodají tělu potřebné živiny, ale nabízejí spoustu možností jak je lze využít – od salátů, pomazánek, dipů, přes polévky nebo nejrůznější zeleninové směsi. V dodávce nejčastěji používám čočku (když nepočítám konzervy) všech barev a typů, jelikož ji není nutné zdlouhavě namáčet a vařit. V neposlední řadě nedám dopustit na klíčky, které ukrývají vitamíny a minerály v takové koncentraci, že mě doslova „nakopnou“ na celý den.
Těstoviny – jsou jedním z nejrychlejších a nejjednodušších jídel, které lze ve skromných podmínkách uvařit. Není tedy divu, že se jedná o nejpopulárnější jídlo mezi studenty a cestovateli.
Tortilly – zatímco většina cestovatelů se láduje toustový chlebem, já nedám dopustit na měkoučké tortilly. Do téhle mexické placky se dá totiž zabalit téměř všechno a navíc vydrží dlouho čerstvá.
Sójové produkty – miluju zeleninu, ale jednou za čas nedám dopustit na výrobky že sóji. Takový burger, nakládané tofu, nebo sójové maso je naprostá bomba na talíři. Na straně druhé je to sójové mléko na snídaně a smoothie všeho druhu a sójová omáčka jako univerzální dochucovadlo.
Obiloviny a další zrní – nemám na mysli krmení pro ptáky, ale výživné poklady pro náš organismus! Takový kuskus, bulgur, kroupy, prastará zázračná quinoa a zavařovací sklenice plná semínek, ať slunečnicových, dýňových, lněných, sezamových ale i semínek chia, jsou další, pro mě nepostradatelné suroviny v mojí špajzce.
Vločky – mají v naší dodávce čestné místo. Nabízejí tolik možností, kde je lze uplatnit – od ovesných kaší, přes ranní smoothie, až po placičky. Navíc jsou plné vitaminů, antioxidantů a komplexních sacharidů, což z nich činí skvělý zdroj energie.
Arašídové máslo – ráno si ho můžu namazat na opečený toust s ovocem, na oběd zahustit omáčku a k večeři si třeba udělat salát nebo závitky s arašídovým dresinkem. Dlouho vydrží a je tak dobré klidně i samotné.
Olivový a kokosový olej – tak na tyhle dva „mastňáče“ nedám dopustit! Olivový olej používám převážně ve studené kuchyni, kdežto kokosový se skvěle hodí na smažení při vysokých teplotách a zároveň příjemně ovoní jídlo.
Kari pasta – hutné, pálivé, kořeněné kari můžu na tisíce způsobů a jednoznačně je to naše nejoblíbenějších jednohrncovka! A právě s dobrou kari pastou v rukávu, dokážu pokaždé během chvíle uvařit hrnec tohohle pálivého pokladu.
Chilli omáčka – přírodní konzervant, skvělý zahřívač a nejbáječnější ochucovadlo. To vše je kvalitní chilli omáčka. Možná ze mě mluví jenom závislost na tomhle pálivém pokladu, ale žádná omáčka se nevyrovná té s chilli!
Ocet – kyselou chuť, tu já můžu. Takový nefiltrovaný kvalitní jablíčkový ocet je hotový zázrak. A když nemám po ruce zrovna citróny ochutím tak jak saláty, tak i polévku, ale třeba i luštěninové kaše nebo marinádu na sójové produkty.
Nakládačky všeho druhu – klasické okurky, olivy, jalapeños, kapary a obzvlášť indické pickles, jsou také na našem dlouhém seznamu, bez čeho se neobejdeme.
Koření – tak na to mám v naší Vanilce vyhrazenou menší bedýnku, která je neustále plná nejrůznějších vůni, které používám podle nálady, chutě ale i sezóny. Základem mé „kořenící výbavy“ jsou stálice jako kari, masala, sušené bylinky, římský kmín, koriandr, bobkový list, nové koření, český kmín, majoránka a moje milovaná uzená paprika!
Sušené ovoce – na trek do kapsy, do ranních vloček, ale i do salátů nebo smoothies na oslazení. V poslední době nedám dopustit na datlový karamel jako zdravější variantu slazení.
Ořechy – zdroj energie a živin, instantní křupání a závislost. Nikdy to neskončí u jednoho a vzájemně se musíme plácat po prstech. I když jsou ořechy dražší potravina, investice se rozhodně vyplatí. Ať na přípravu nejrůznějších pomazánek, dipů, omáček nebo jen tak samotné.

Vybavení naší skromné kuchyňky

Sním o mé prostorné kuchyni s výhledem do přírody. Takové té velké s pořádaným vybavením a barem. Ateliérem, kde budu mít koutek na focení mých výtvorů. Ale zatím jsem nejšťastnější na cestách s kuchyňkou sotva o 1 m² pár talířema, prkýnkem, hrncem, křivou pánvičkou a nožem. Místo ateliéru objíždím Nový Zéland a fotím na paloučku, pařezu a když se poštěstí tak i na piknikovém stolu. Nemyslete si, párkrát si zanadávám na málo prostoru, pánev, na kterou se všechno chytá a nůž, co ani rajče neuřízne. Počasí, kvůli kterému vařím v kulichu a fotím jídlo, tak, že ho díky větru sbírám několik metrů od dodávky. Ovšem to kouzlo zastavit si, kde se nám líbí, uvařit si na co máme chuť, bych neměnila ani za tu největší kuchyň světa. I když je moje vybavení hodně skromné a většinu z toho jsme pořídili v místních second hand obchodech, přeci jen mám pár tipů.

Tyčový mixér – je rozhodně tip číslo jedna! Pokud vám to baterka v autě dovolí, jedná se o univerzální nástroj, díky kterému postoupí vaše jídla o level výš. I když mám mixování spojené s nešťastnou náhodou, kdy jsem si místo cizrny rozmixovala můj prst, nedám na tohohle kuchyňského pomocníka dopustit! Jakmile ho mám jednou při ruce, dokážu uvařit téměř cokoliv.
Espresso maker – bez čaje bych nepřežila, s dobrou kávou mám zase spojenou pohodičku. A tu si jedeme v naší dodávce denně, proto v naší výbavě nesmí chybět konvička na espresso. Když už kávu tak silnou a černou a tohle přesně ona umí.
Pořádné prkýnko – prkýnko říkáte si, a co má být? S dodávkou jsme dostali i dvě křivá plastová, která jsme ihned vyměnili za poctivé dřevěné. Přeci jen se na něm odehrává všechna ta příprava! Zároveň si tím zvětšuju pracovní plochu a z hlediska estetického mi slouží jako podklad na focení mých výtvorů.

Nemáš plyn, hoď to na gril

Ještě před tím, než jsme si koupili naší dodávku, jsme měli v plánu si pořídit gril a během dlouhých, stále teplých slunečných dnů v Aucklandu jsme snili o tom, co si ogrilujeme jako první. Ovšem po pár dnech naší cesty jsme zjistili, že by to byla zbytečná investice, jelikož snad každý distrikt na Zélandu se může pochlubit veřejným elektrickým, nebo plynovým grilem. Většinou ukrytým v krásném prostředí parků.

Tu pohodu spojenou s grilováním, kdy mám obracečku v jedné ruce a drink v druhé, prostě miluju. Nemluvě o tom, že už nás takový veřejný gril nejednou zachránil od sendviče k večeři – holt vypočítat si zásobu plynu není jen tak…

INSPIRACE Z GRILU

Lokálně a sezónně

V Evropě jsme se zhýčkali, tak že sezóna nesezóna v supermarketech koupíte všechno, na co si jen pomyslíte. Ale ve zbytku světa to rozhodně nemusí být pravidlem, především tady u nás na Zélandu. Zatímco sezónní zelenina a ovoce jsou cenově dostupné, pravý opak platí mimo sezónu – rekord trhla cuketa, která se z ceny cca 4 NZD v létě, vyšplhala na 25 NZD v zimě! A né, nebyla ze zlata…

Ať už ale cestuju kdekoliv po světě, vyhledávám vždy lokální potraviny a produkty. Nejenom že tím podpořím místní, ale většinou si nákup zpříjemním nezávazným rozhovorem – s babičkou, co prodává sýry, usměvavým pekařem, s kterým žasneme nad kouzlem kvásku, i s každým dalším prodejcem, který prodává ty své, s láskou vytvořené potraviny. Ale co zbožňuju úplně nejvíc jsou místní stánky u silnice. Stánek je asi silné slovo. Většinou se jedná o opuštěnou dřevěnou budku s nápisem a zrezlou kasičkou na vhazování mincí tzv. honesty box (krabička poctivosti). Na svědomí je mají farmáři z přilehlých sadů, kteří prodávají svoje vypěstované poklady za super výhodnou cenu. Věc, kterou si u nás nedokážu představit (majitel by se otočil na patě a všechny výpěstky i kasička by byla pravděpodobně fuč), je zde na denním pořádku.

Tradiční víkendové trhy

Víte co je lepší než jeden dřevěný stánek? Desítky stánků. A přesně tak fungují víkendové trhy. Na Zélandu dokonce spojené s živou muzikou, ochutnávkou a samozřejmě domácími produkty od věčně usměvavých Kiwáků. Ale nejsou to jenom trhy novozélandské, co jsem si zamilovala. Téměř každá země, kde jsme cestovali se mohla pochlubit svými unikátními markety, kde jsem s radostí malého dítěte nakupovala sezónně a lokálně!

Co je na menu?

Naše chutě se mění stejně jako novozélandské počasí (to může znamenat i několikrát za hodinu). I přesto mají naše jídla určitý vzorec. Vzorec na pořádnou, a pokud možno dostupnou baštu z místních zdrojů.

Snídaně je základ

Sladká nebo slaná? Toť alespoň pro mě, těžká to volba! S opicí na zádech je to jednoznačně ta slaná, před vyletováním většinou ta sladká. Ať si ale vyberu jakoukoliv, snažím se, aby nám vykouzlila hezčí rána. Takový ten start dne, od kterého se pak všechno odvíjí – tudíž nejlépe snídaně bez spěchu na krásném místě, kde dáme hlavy dohromady a naplánujeme naše další dobrodružství.

Vajíčka na stovky způsobů – to my moc rádi. Obzvlášť pak ty domácí, zakoupené přímo u místních na zahradě. Během cestování v dodávce to jsou nejčastěji míchaná, jak tradiční tak i moje kombinace například se sójovou omáčkou či s žampiony a kurkumou, flipnutá nebo osmiminutová s obloženým chlebem. Ovšem na plné čáře vede kořeněná omeleta zabalená do měkoučké tortilly se vším, co posbírám v dodávce. Samozřejmě nemohu opomenout tolika lidmi milovaný toust. Já ho nejraději navrstvím čímkoliv spojeného s avokádem – „avotoust“ prostě jedeme ve velkém.

TIP! Jako rostlinná náhrada za míchaná vajíčka skvěle funguje kořeněné nadrobené tofu.

A co si budeme povídat, při cestování je těžké si navyknout na určitý denní režim, a tak často snídani buď prospíme nebo nestihneme. V tu chvíli připravuju námi tolik oblíbený brunch – pořádnou snídani, která hravě nahradí oběd.

INSPIRACE NA POCTIVÉ SNÍDANĚ NEJENOM PRO CESTOVATELE:

Bez svačiny nikam nelez

Energie zabalená na cesty. Ta se hodí! A to platí dvojnásob během putování po Zélandu, který je doslova prošpikován pěšími trasami. Takže i když zrovna neplánujeme žádný výšlap, vždycky se nějaký naskytne a mnohdy nás překvapí svou velkolepostí.

A právě na tyto účely mám vždy připravenou sváču, většinou v podobě ovoce, nejrůznějších tyčinek, po domácku uplácaných nutričních koulí, ale i pořádný sendvič napěchovaný tak, že si div nevyhodíme čelist z pantů. Jóó, hodně veliké svačiny, to my moc rádi. Takové, které zabírají polovinu našeho batohu. Protože není nic báječnějšího, nežli si vytáhnout občerstvení a na nějaké senzační vyhlídce si ji vychutnávat. Zároveň není nic horšího než na svačinu zapomenout a místo zvuků přírody poslouchat sténání žaludku a nadávání hladového Standy!

INSPIRACE NA POCTIVÉ SVAČINY:

Mažu, mažeš, mažeme

Kdybych si měla vybrat jedno jídlo, na kterém jsem závislá, nejspíš by to byl hummus. Možnosti jeho kombinací jsou neuvěřitelně bohaté a stále objevuji nové, barevnější a čím dál tím chutnější! Je báječný jen tak, na studeno jako pomazánka, nebo předkrm, za tepla jako luštěninová kaše, ale také se skvěle hodí na přípravu nejrůznějších dresinků. Jakmile ho máte jednou připravený, máte vždy záruku zdravé vydatné svačiny, ale i báječné přílohy k hlavním jídlům. Ovšem není to pouze cizrna, z které se dají připravovat senzační pomazánky a dipy – jsou to i všechny druhy fazolí nebo čočky.

A co potom takové avokádo, zázračné ovoce plné vitamínů a zdravých tuků. Jeho oříškovo – máslovou chuť naprosto zbožňuju a miluju připravovat jídla z tohohle zeleňáče. Nejznámějším receptem z avokáda je jednoznačně guacamole, ovšem možností jsou další desítky, ne-li stovky. Mým nejnovějším objevem je avotarák, jak jsem nazvala rostlinnou variantu na masový tatarák – to je naprostá bomba!

INSPIRACE NA POMAZÁNKY VŠEHO DRUHU:

Salát jako rozmanitá škála chutí a barev

Salát se dá připravit během celého roku jako příloha, ale i jako hlavní jídlo, které zasytí a potěší. Možností jsou stovky a já je nejraději střídám podle ročního období a nálady. Základem je vždy čerstvá, pokud možno sezónní, šťavnatá zelenina, kterou často kombinuju s ovocem – takové kyselé jablko, hruška, citrusy nebo grilované peckoviny nemají v salátu chybu! Poté přihodím ořechy, aby to křupalo, někdy i luštěniny, aby to ještě více zasytilo, a hlavně nesmí chybět originální, dobře nachucený dresink, který podtrhne celý výsledek! Salát by měl být kombinací několika chutí, které se v míse promíchají v hotové nebe na zemi!

INSPIRACE NA SALÁTY NEJENOM PODLE SEZÓNY:

Polévka je grunt

Polévka je grunt a jedno z nejjednodušších jídel, které lze během cestování v dodávce vařit. Do hrnce můžete naházet téměř cokoliv, a pokud si prohrajete s dochucením, nikdy vás polévky nepřestanou bavit. A to během celého roku. Je to prostě báječná jednohrncovka, která má stovky obměn podle sezóny a dostupných surovin.

Zejména v poslední době, jsem si oblíbila přípravu, kdy její část rozmixuju tyčovým mixérem – tím se krásně zahustí, chutě navzájem propojí, ale zároveň nepřijdu o křupavé kousky zeleniny, které my tak moc rádi! V podstatě tak připravuju už téměř každou polévku.

INSPIRACE NA POLÉVKY:

Jednohrncovky, aneb hrnec plný dobrot

Jeden hrnec nebo pánvička naplněná až po okraj voňavými dobrotami. Právě takové jsou jednohrncovky. Jedná se o rychlé, jednoduché a čisté jídlo, které je ideální na vaření v omezených prostorech, nejenom v dodávce. Často to je ale i lenost, když se mi nechce vyvářet. Každopádně v jednoduchosti je krása, tak proč recepty příliš komplikovat.

Hrnce nejčastěji plním pálivým kari, indickými luštěninovými kašemi a hutnějšími polévkami. A abych nezapomněla, jednou za čas nedám dopustit na takový pikantní guláš!

INSPIRACE NA HRNEC PLNÝ DOBROT:

Pasta, aneb nejsou těstoviny jako těstoviny

Pro většinu cestovatelů, alespoň co jsem vypozorovala, jsou nejčastějším teplým jídlem těstoviny. K italské kuchyni sice mají často daleko, ale přeci jen, takové těstoviny jsou zárukou rychlého, jednoduchého jídla s použitím pár surovin (kečup a sýr to přeci jistí).

Italskou kuchyni, tu v plné kráse, barev a vůní kvalitních ingrediencí, miluju. Cestování po téhle unikátní, svérázné zemi jsme doslova pokaždé projedli, ale popravdě, těstoviny si vaříme ze všech jídel asi nejméně. I přesto mám pár osvědčených receptů, které s chutí připravuju i v dodávce.

INSPIRACE NA TĚSTOVINY TROCHU JINAK

Voňavá a kořeněná Asie

Během putování po Jihovýchodní Asii jsme nenávratně propadli tamním chutím a vůním. Umění přípravy jsme dokonce okusili na vlastní kůži v Thajsku, kde jsme podstoupili kurz thajské kuchyně. A právě v kuchyni asijské hledám nejčastější inspiraci.

Když opomenu vaření kari a indických kaší, je to zeleninové stir fry, smažená rýže a nudle na jakýkoliv způsob, co tvoří stavební kámen našeho jídelníčku. Takové nudle s osmaženou zeleninou a kořeněným sosem je naprostá bomba. Je to navíc rychlé a pokaždé zužitkuju suroviny, které mám po ruce.

INSPIRACE NA POKLADY ASIJSKÉ KUCHYNĚ:

Pitný režim

Nemám na mysli pivo nebo víno, které beztak tvoří více jak polovinu složení mého těla, ale řeč bude o krémových smoothies, zeleninových koktejlech, osvěžujících nápojích, ale i hřejivých čajích.

Takové smoothie je báječné během celého roku. Nikdy mě nepřestane bavit široká škála možností, co všechno se dá rozmixovat do téhle výživné a lehké snídaně nebo svačiny. Ovoce, zelenina, ořechové nebo sójové mléko, ovocné džusy, koření, ořechy, semínka, prostě všechno na co si jen vzpomenete nebo máte poblíž. Popravdě hlavně kvůli přípravě smoothie jsem si v podstatě mixér pořídila – protože během pár minut dokážu ukojit náš hlad i žízeň najednou.

INSPIRACE, JAK DOPLNIT PITNÝ REŽIM:

Toť moje cesta. Cesta, kde za každou zatáčkou čeká něco dobrého. Ty chvíle, kdy bosá vařím v přírodě a naše mlaskání přehlušuje zpěv novozélandské fauny, je ale stejně nepopsatelný. Odjakživa jsem se k zážitkům snažila prokousat, ale po cestování v naší milované Vanilce, je samotná jízda jedním velkým dobrodružstvím.

Ať ta vaše cesta povede kamkoliv, doufám, že bude barevná, plná dobrého jídla a pohody. Taková ta nezapomenutelná, ta vaše jedinečná!

Z celého srdce vám přeju šťastné chvíle, ať je trávíte kdekoliv. Hlavně nezapomeňte – na voňavé zážitky a hromadu smíchu. To jsou totiž ingredience, z kterých zaručeně umícháte báječné okamžiky.

Neposedná Myška