Modré město Jodhpur

Jodhpur se může chlubit statusem, druhé největší město Rajasthanu, s více jak milionem obyvatel. Modré město, jak mu mnozí přezívají, nabízí spoustu nádherných paláců, chrámů a dalších památek, ale jeho největší předností je překrásná, i když drsná krajina na okraji Thárské pouště.

Pražící slunce se opírá do bílo modrého města, které svou barevností zdánlivě připomíná italské středomoří. Ovšem jakkoliv hledat bližší souvislost je zcela zbytečné. O modré, kterou jsou natřené mnohé domy, se říká, že odpuzuje komáry. Možná ale jen připomíná zde vzácnou vodu anebo bude něco pravdy na tom, že kdysi členové kasty bráhman, ve snaze odlišit se, začali domy barvit indigem. Kdo ví. Poslední možnou verzí je i návštěva britského prince Eduarda.

Nemám sice tak špatnou paměť jako princ Eduard, aby kvůli mně museli přetřít celé město na modro, a tak ho učinit lépe rozeznatelným, nicméně se mně zalíbilo barevné rozdělení, které jednotlivým městům Rajasthanu propůjčuje originalitu a nevšednost.

Doprava

Uličky jsou opravdu nepřehledné a úzké. Auta nemají šanci, po chvíli ani tuk tuky – toto je království motorek, které dříve nebo později beznadějně zablokují veškerou dopravu.

Do Jodhpuru jezdí pravidelné vlakové spoje a to hned několikrát denně. Opět jsme využili noční přesun a zase mě indické vlaky nezklamaly. Nejprve jsem kvůli zpoždění spala 4 hodiny mezi indickou rodinkou a stádem krav a ve vlaku jsem si musela tvrdě vybojovat lehátko, které už bylo zabrané chrápajícím Indem. Pozitivně hodnotím brzký příjezd vlaku a tím pádem jsme měli jedinečnou možnost pozorovat pomalu se probouzející život ve městě.

Na dopravu po městě můžete využít tuk tuk. Pokud máte dost otravných tuk tukářů, nechce se vám smlouvat a nebojíte se okusit trochu dobrodružství, můžete využít lokální autobusové dopravy. I když se v Indii nenachází zastávky a žádný jízdní řád, není těžké najít ten pravý. Stačí poslouchat hulákající Indy, kteří si vás naženou do správného spoje. V autobuse si pokaždé připadám jako cvičená opice v zoo. Každý na mě zírá jako by nikdy v životě neviděli bělocha, a svoje pohledy se nikterak neostýchají tajit.

Ubytování

Bohužel couchsufing nezabral, takže jsme si poprvé v Indii vyzkoušeli místní nejlevnější ubytování. Jednalo se o Anil Sunrise Hostel. Útulný, čistý pokoj laděný do typických barev města, tedy modré, jsem si ihned zamilovala. Příjemný majitel, skvělé prostředí hostelu s terasou na střeše, kde jsme si objednali ne jedno skvělé domácí jídlo, nám příjemně zpestřilo návštěvu.

Jodhpur a jeho krásy

1. Zahrady Mandore

První den v Jodhpuru jsme se rozhodli strávit relaxačním výletem do zahrad Mandore. Za uplynulé dny už mám plné zuby tuk tuků, a tak jsme se rozhodli vyrazit místní autobusovou dopravou. Za ochotou a pomocí nemusíte chodit daleko. Na náměstí u hodinové věže se nachází malinkatý stánek indické vlády, kde mají za úkol starat se o blaho turistů, a ochotně vám se vším poradí. Příjemný Ind v uniformě, s překvapivě dobrou angličtinou, nám poradil odkud odjíždějí autobusy a přihodil pár rad na cestu. Instrukce nás úspěšně zavedly na místo odjezdu a než jsem se stačila zorientovat už jsem skákala skoro za jízdy do autobusu.

Odměnou po zběsilé jízdě místním autobusem nám je oáza za rušným centrem města s krásnými zahradami a opicemi pobíhajícími všude okolo. Zprvu stydlivá a ne moc přátelská chlupatá stvoření, změní názor v momentě, jakmile uslyší zašustit sáček s jídlem. V tu chvíli máte jejich plnou pozornost a budete rádi, když vám dají pokoj.

2. Mehrangarh

Už zdálky vyhlíží dominanta města, ohromná pevnost Mehrangarh. Sluneční pevnost, jak se ji přezdívá, je kombinací masivního opevnění, zdobených paláců a zelených zahrad. Nejlépe se pozoruje ze střechy některé z mnoha restaurací starého města. Zevnitř si zase můžete prohlédnout závrať vyvolávající hradby a do nebe se pnoucí stěny paláců (hradby se tyčí do výše 36 metrů a jsou až 21 metrů silné).

Mehrangarh je jedna z největších pevností v Indii, kam se dá hravě vyšplhat po svých. Cenou útěchy za cestu do kopce pod náporem sluníčka, vám bude krásný výhled zbarvený tradiční barvou města.

Pokud jste se ještě nenabažili památkami v Dillí a Rajasthanu, můžete za 500 INR navštívit vnitřní areál pevnosti, kde se nachází prostory paláce a několik muzeí. Cestou jsem potkala několik turistů, kteří sdíleli stejný názor. Jestliže se nezajímáte o historii, klidně prohlídku vynechejte. Výhled na město je krásný i pod pevností a nemusíte za něj platit 500 INR.

3. Hodinová věž Ghanta Ghar

Hodinová věž je jakýsi pomyslný střed Jodhpuru, obklopený hlukem, barvami a vůní Sardar marketu. Skoro každá cesta za památkami a atmosférou města začíná právě zde.

4. Jaswant Thada

Velice zajímavá památka je kenotaf (symbolický náhrobek/hrobka) Jaswant Thada. Mramorové stěny jsou tak tenké, že propouští světlo do fascinující hrobky, která svou bělostí až nepatřičně září v rudé poušti kolem. Byla postavena v roce 1899 jako vzpomínka na maharádžu Jaswant Singha II.

Kde se najíst

Většinou již nevyhledávám tipy na ubytování a jídlo v Lonely Planet nebo TripAdvisoru. I když se často jedná o skvělé tipy, příliv turistů většinou zničí autentičnost místa. Nicméně jsem ráda, že jsem udělala výjimku a zavítala do Omelette shopu, na první pohled nenápadný a nezajímavý stánek ovšem klame vzhledem. Nenechte se ale zmást. Vikiho omelety jsou ty nejlepší ve městě, možná i v celé Indii. Stánek se nachází u vstupní brány k Hodinové věži.

Restaurace Priya se nachází u kruhového objezdu, odkud odjíždějí autobusy do Mandore zahrad. Pokud chcete zakousnout kus pravé rajasthanské kuchyně za super cenu, nesmíte toto místo minout.

Kýčové a nezajímavé zboží na Sardar marketu vynahradí přilehlý pouliční stánek s typickou místní svačinkou –  kaju samosa a mirchi vada – osmažená plněná pálivá paprika kořeněnou bramborovou směsí obalená v těstíčku. Přesně taková je mirchi vada a jenom při pomyšlení na tuto jodhpurskou specialitu se mně sbíhají sliny.

Nakupování

V okolí hodinové věže se nachází nespočet obchodů a stánku s pestrobarevným indickým zbožím. Přiznám se, že jsem neměla sebemenší pomyšlení na smlouvání a nakupování v dusném 40 stupňovém vedru. Nechali jsme se ukecat od Vickyho (Ind s omeletami) a vyrazili na nákupy k němu domů.

V příjemném rodinném prostředí jsme si pod jednou střechou vybrali většinu suvenýrů pro naše nejmilovanější. Překrásné šály, povlaky na polštářky, látkovou podnožku, arabské kalhoty a panjabi musím do batohu narvat za každou cenu!

Příjemným zpestřením nákupu byl kurz vaření s Vickyho ženou. Naučila jsem se rozpoznávat a používat koření a uplácala svoji první chapati placku.