Kouzlo tureckého čaje

Odjakživa jsem si libovala spíše v čaji zeleném, ale kultura spojená s popíjením tradičního tureckého čaje, mě okouzlila natolik, že si ho dodnes pravidelně vařím. I když je pravda, že to mnohdy postrádá magickou atmosféru a moje turecké kamarády.

Turecko se nachází na slavné hedvábné stezce a čaj (turecky çay) tu vždy proudil ve velkém množství. Snad každý z nás zná pojem turecká káva, ale málokdo turecký čaj. Paradoxně pijí Turci kávu pouze během speciálních nebo slavnostních příležitostí, kdežto na čaji jsou Turci doslova závislí a jedná se o národní nápoj. V konzumaci dokonce trumfli Spojené království (v roce 2004 byla spotřeba na osobu 2,5 kilogramů čaje za rok). Tomu odpovídají i obrovské balíky s čajem, které zakoupíte v místních obchodech. Ty se totiž nepočítají na gramy, ale na kila.

Čaj, jako symbol pohostinnosti

Pokud navštívíte Turecko, je zcela nemožné se vyhnout tomuto nápoji hnědočervené barvy. Čaj je součástí každodenních činností a životního stylu Turků. Ulice tureckých měst lemuje jedna čajovna vedle druhé a majitel od rána do večera zásobuje hosty malinkými skleničkami. Jedná se  však výhradně o muže, kteří u čaje dlouhé hodiny debatují, hrají vrhcáby anebo jednoduše sledují pouliční ruch a zádumčivě srkají sladkou tekutinu.

Na čaj narazíte v Turecku úplně všude. Jakmile půjdete nakupovat, čaj je součástí dlouhého procesu smlouvání. Pokud pojedete daleko do hor, narazíte tam na tureckého dědulu, který bude prodávat čaj. Mnohdy se však jedná o nezištné pozvání místních, kteří vás touží lépe poznat a chtějí vám čajem prokázat kousek úcty.

V neposlední řadě, žádné stolování se neobejde bez skleničky čaje. V tradiční turecké restauraci tzv. lokantě se vás ani obsluha nezeptá, zda si čaj dáte a automaticky vám ho na konci jídla přinesou na stůl.

Oblíbenost čaje v Turecku dokumentuje i historka, v níž se vypráví o lvu, jenž kdysi utekl ze zvěřince a skrýval se na nádvořích sultánova paláce. Občas sežral nějakého vysokého hodnostáře či ministra, avšak nikdo je nepostrádal. Teprve když lev sežral poslíčka, který úředníkům donášel čaj, nastala panika.

Pěstování tureckého čaje

Moderní historie tureckého čaje se začala psát až v roce 1938. Tehdy nechal prezident Turecké republiky Atatürk vysadit první čajovníky, zřídil státní plantáže a čaj se v podstatě stal národním nápojem, nad jehož výrobou si monopol drží stát dodnes. Plantáže se rozkládají v horách v okolí černomořského města Rize, nedaleko gruzínských hranic. Čaj je ve světě méně znám, mnoho se ho totiž nevyváží a téměř celá produkce je spotřebována výhradně v Turecku.

Příprava

Turecký čaj je zpravidla připravován ve dvojité konvici zvané çaydanlıik. Ve spodní části se vaří voda a v horní silný vývar čaje, který si lze ředit podle chuti. Může tak vzniknout čaj silný – koyu (tmavý) nebo slabý acik (světlý). Horký čaj se tradičně nalévá do malé skleničky tulipánového tvaru, která se servíruje na skleněném podšálku se lžičkou çaykaşiği, určenou pouze na míchání cukru v čaji.

Popravdě nechápu, jak je možné, že Turci netrpí obezitou. V litrech čaje vypijí denně kila cukru a do toho snědí několik bochníků tradičního tureckého chlebu ekmek. Je však pravda, že si to vynahrazují vynikající tureckou gastronomií založenou na čerstvé zelenině a luštěninách.