10 důvodů, proč jet právě do Gruzie

Pod majestátním pohořím Kavkazu, na pomezí Evropy a Asie, leží u Černého moře překrásná a zajímavá země, dávná Kolchida. Země s úchvatnou přírodou, lidmi, kteří vás budou milovat, a spoustou dobrého jídla a pití. Zejména si dejte pozor na místní víno a pálenku, která zde teče proudem!

Ještě do nedávna jsem ani nevěděla, kde se Gruzie nachází, a dnes patří k mým nejoblíbenějším destinacím. Doslova mi vyrazila dech. Gruzie je drahokamem Eurasie, a jakmile tuto zemi navštívíte, budete se sem chtít vracet. Je to jedna z posledních evropských divočin, kde se můžete volně pohybovat a vychutnat si tak autentické zážitky. Nezkažená, turisty ještě neobjevená země, nabízí hned několik důvodů, proč se vydat právě sem.

1. Potulovat se historickým jádrem města Tbilisi a okusit jeho noční život

Kde lépe začít výpravu, než v hlavním městě Gruzie. S více jak jedním milionem obyvatel má Tbilisi opravdu co nabídnout, troufám si říci, že více než mnohá Evropská velkoměsta. Město, na kterém se podepsala divoká historie země, se může pyšnit jak starobylou architekturou, tajemnými kláštery, zlatými kostely, tureckými lázněmi, tak i nevzhlednými panelovými sídlišti či futuristickými budovami.

Krásné historické centrum, lemují originální kavárny a restaurace, které se během večera mění v podniky plné bujarých oslav až do ranních hodin. Bohatý výběr možností vám zaručí, že nudit se tu opravdu nebudete.

2. Nechat se unášet vůněmi a chutěmi země

Při návštěvě Gruzie si nemůžete nechat ujít příležitost seznámit se se zdejší báječnou kuchyní. Gruzínské způsoby přípravy pokrmů se utvářely po staletí a vyznačují se rozmanitým použitím rozličných přísad a koření, které dodávají pokrmům zvláštní, neopakovatelnou chuť. Moje chuťové buňky doslova explodovaly při ochutnávce lilkových plátku plněných ořechovou pomazánkou s granátovými zrnky!

Na své si přijdou jak milovníci masa, tak i vegetariáni. Ulicemi města se line vůně grilovaného masa, nejčastěji v podobě špízů a nejrůznější druhy gulášů od klasického až po fazolový a zeleninový. Žádné gruzínské stolování se neobejde bez chleba – puri, ze kterého vznikl i nejznámější gruzínský pokrm, khachapuri (chačapuri). Větší města nabízejí široký výběr kvalitních restaurací, které se mohou pyšnit vynikající gruzínskou kuchyní.

Nejenom národním jídlem, ale i mým oblíbeným pokrmem, jsou plněné knedlíčky tzv. chinkali (činkali). Tradičně se knedlíčky plní směsí masa, cibule a bylinek, ale setkat se můžete i s bramborovou, sýrovou či houbovou alternativou. Knedlíčky se jí rukou, nejprve se vysaje šťáva a potom se sní knedlíček. Horní, tlustá část těsta, se nejí. Podle Gruzínů to nepřináší štěstí a stopka ostatně bývá nedovařená. Ve větších městech narazíte na tradiční „knedlíkárny“, kde se schází obyvatelé celého města, a u piva zde tráví celý večer. Dorazit sem ale musíte hladoví, jelikož minimální objednávka je 10 knedlíčků!

Nezapomenutelným zážitkem je i návštěva místních trhů. Úzké uličky jsou plné nejrůznějších stánků, kam vás budou místní lákat na koupi domácích produktů. Tradiční market je vždy plný barev, nových vůní a chutí a jednoznačně patří mezi seznam věcí, které v Gruzii musíte vidět.

3. Víno zde teče proudem

Nejstarší výraz pro víno, gvino, pochází právě z gruzínštiny, a teprve později byl převzat do mnoha dalších jazyků. Gruzie dokonce bývá nazývána „kolébkou vína“, neboť na základě archeologických nálezů je potvrzeno, že výroba vína zde byla známa již před 8 tisíci lety. Motivy révy a hroznů jsou nerozlučně spojené s gruzínskou kulturou a náboženstvím. Najdeme je v lidovém umění, v architektuře a dokonce i v písmu. Víno je neoddělitelnou identitou Gruzínců.

Můžete navštívit stylové restaurace a objednat si karafu domácího vína, zavítat do jednoho ze stovek vinných sklípků, kde vás místní srdečně přivítají, nebo nakoupit skoro zadarmo stáčené víno na tržnici.

Běžný den Gruzínce se neobejde bez vína, na které narazíte doslova všude. Dokonce ani při stopování se vínu nevyhnete. Ať jsem stopla jeptišku, místního kastelána anebo prostě kohokoliv dalšího, většinou jsem si sebou odnesla pár litrů vína v krvi nebo PET láhev s sebou. Dejte si tedy pozor! Jakmile vás místní pozvou na víno, raději utečte anebo se připravte, že ztratíte den či dva! Ať už skleničky nebo kozí rohy se vždy plní vínem až po okraj.

Málokdy to ovšem končí u vína a většinou se ke gruzínské zábavě připlete i domácí pálenka chacha (čača) nebo luxusnější varianta – koňak.

I když je víno jednoznačně národním nápojem, i pivaři si tu přijdou na své. Pivo je v Gruzii dostupné prakticky všude v plechovce či točené. Jednou z nejrozšířenějších značek je Natakhtari nebo Kazbegi, ale narazíte i na česká piva, která mají Gruzínci v oblibě.

Samozřejmě jsem chtěla všechny tradiční nápoje ochutnat, takže nechyběla ani nefalšovaná gruzínská kocovina. A jak se ukázalo i na to mají místní lék. Jedná se o národní symbol, minerální vodu boržomi. Několik doušků této slané minerálky úspěšně odstraní ranní bolehlav!

4. Snadné cestování

Balkón Evropy, jak se Gruzii přezdívá, se od Česka nachází pár hodin letu a doprava po celé zemi je velice jednoduchá. Nasednout můžete do tradičního dopravního prostředku maršrutky, do auta Gruzínce, který si chce přivydělat a odveze vás kamkoliv, nebo můžete stopovat. Každá možnost je snazší, než-li ta předchozí, a pravděpodobně vás cestou zastihne nejedno dobrodružství, které jde ruku v ruce s gruzínským cestováním.

Gruzie je navíc malá země, takže ať už se nacházíte kdekoliv, anebo máte omezené časové možnosti, můžete podniknout nevšední jednodenní výlety a alespoň částečně prozkoumat tuto jedinečnou zemi.

Místní doprava není ovšem pro slabší žaludky. Gruzínci jezdí jako bývalí závodníci formule jedna a překonávají odhady Google Maps i o několik hodin! Mnohdy nenápadný řidič je tím nejzrádnějším. Dodnes nezapomenu na společnou jízdu s dvěma jeptiškami. Nejenom že měly volant na druhé straně, ale u každého kostela se jeptiška, co řídila, jednou rukou křižovala, druhou rukou řadila a zároveň předjížděla už tak dost rychle jedoucí auta před námi. Někdy se jí podařilo i telefonovat. Musím se přiznat, přestože jsem ateista, po chvíli jízdy jsem se křižovala i já!

Gruzie má navíc mnoho zajímavých sousedů. Stačí nasednout na vlak a během pár hodin jste v tajuplné Arménii, moderním Turecku, v Ázerbájdžánu nebo v Rusku.

5. Příznivé ceny

Velkou výhodou Gruzie, je fakt, že její návštěva zůstane v rámci nízkého rozpočtu. V Gruzii je stále o něco levněji než v Česku, nicméně ceny se každoročně mění, rostou. Rozptyl cen je velký podle toho, zda se jedná o místní restauraci v zapadlé provincii, nebo o podnik pro turisty. Například pivo vás vyjde na cca 20 korun, litr vína na 30 korun, jídlo v běžné restauraci od 50 korun a ubytování v hostelu cca na 150 korun. A i když nebudete stopovat, cestování po celé zemi je levné.

6. Pozoruhodná rozmanitost přírody

Ať už se vydáte kamkoliv, gruzínská příroda vám vyrazí dech. Je neuvěřitelné jak tak magická a nádherná místa mohla zůstat nedotčená a bez turistů. Až si říkám, jestli se s vámi vůbec podělím o její kouzlo, aby nadále zůstalo tajemstvím. Stačí vyjet pár hodin za Tbilisi a můžete obdivovat pohoří Kavkaz s nejvyšší horou Evropy Elbrus, nebo desítky národních parků, kde se nachází mnoho turistických tras různých úrovní.

7. Návštěva Černomoří, Batumi

Do Gruzie se můžete vydat během celého roku. V zimě si můžete zalyžovat, na jaře a na podzim stanovat v národních parcích a v létě se můžete opalovat a koupat na Černomořské riviéře. Nejznámějším letoviskem je Batumi.

Během posledních pár let prošlo město mohutnou modernizací, a tak může konkurovat nejenom sousednímu Turecku. Moderní architektura se snoubí s okouzlujícím historickým centrem a čistým mořem. Také tu najdete velký výběr klubů, barů s živou hudbou a nespočet zajímavých restaurací, kde se mísí tradiční gruzínská kuchyně s tureckou a ruskou.

8. Horské kláštery, staleté kostely a památky UNESCO

Gruzínci jsou právem hrdí na historii svého národa a opírají o ní i svou identitu. Vždyť historie země je stará jako lidstvo samo. Ať už se jedná o bájnou Kolchidu nebo historii spojenou s Persií, Byzantskou říší, Araby a v neposlední řadě Ruskou federací. Gruzie má určitě co nabídnout i milovníkům historie.

Neoddělitelnou součástí identity země je náboženství. Gruzínská ortodoxní církev patří mezi nejstarší křesťanské církve na světě. Křesťanství tu bylo přijato za státní náboženství již v roce 326, čímž se Gruzie stala oficiálně druhou křesťanskou zemí na světě, jen pár let po první Arménii. I proto se dodnes chlubí velkým množstvím církevních památek. Kromě rozlehlých klášterních komplexů a katedrál ze zlatého věku středověké gruzínské kultury, stojí za to navštívit i některé z menších kostelíků, které mají neopakovatelnou atmosféru. Staří Gruzíni totiž místa pro kostely a kláštery vybírali s dokonalým citem pro spojení přírody a architektury. Mnohé ze staveb tak leží na odlehlých místech v horách, a výlet k takovému kostelíku vás odmění krásným prostředím a výhledy do okolí.

9. Návštěva Stalinova muzea

Spousta lidí si ani neuvědomí, že Joseph Stalin se narodil a vyrůstal v gruzínském městě Gori, kde můžete navštívit jeho muzeum. Více jak 60 let po jeho smrti je stále uznáván, spousta obyvatel k němu vzhlíží a jeho portrét spatříte po celé zemi. Třeba i na marketu až si půjdete pro domácí víno.

Přiznám se, původně jsme měli v plánu toto muzeum navštívit. Nicméně celá expozice je spíše věnovaná jeho ranému životu a opomíjí zvěrstva, která napáchal. Zvolili jsme tedy zábavnější alternativu výletu, která v sobě také nese prvky socialismu. Jedná se o neznámé, špinavé až strašidelné město, Chiatura. Toto malé město mimo turistické trasy, se především proslavilo jako ráj dělníků, jelikož se zde ukrývají velké zásoby manganu. Důmyslný systém lanovek dříve sloužil jako jakési MHD a v těchto plechových boudách, které vypadají jako by se měli každou chvíli zřítit, se můžete dodnes projet.

10. Obyvatelé a nocleh u místních

To nejlepší nakonec! Gruzínci jsou totiž ty nejskromnější, nejusměvavější a nejštědřejší lidé, se kterými jsem se kdy setkala. Obyvatelé Gruzie si získají vaše srdce a během minuty vás budou brát jako člena rodiny. Gruzínci často používají přísloví „host do domu, Bůh do domu“,  na rozdíl od českých domácností, kde se spíše používá přísloví „host do domu, hůl do ruky“.

I když svého hosta ještě vůbec neznají, okamžitě ho zvou k sobě domů a na stůl snesou to nejlepší, co je v domácnosti k snědku. Někdy je těžké se z osidel gruzínské pohostinnosti vymanit, navzdory tomu, že máte vlastní plány. Během chvíle se totiž určitě objeví na stole i nějaký alkohol – víno nebo pálenka chacha, a to se pak odchází ještě hůř.

Gruzínci milují úplně všechny, ale Čechy obzvlášť. Jsou navíc velice hrdí, když mohou cizím návštěvníkům ukázat svou jedinečnou kulturu. Rádi jedí, pijí, zpívají a tancují, a pokud se nebudete bránit, dostane se vám všeho dosyta. Budete mít tak možnost poznat gruzínskou kulturu a pověstnou pohostinnost na vlastní kůži.