Po stopách lisabonských památek

Lisabon má opravdu co nabídnout a nebyla chvíle, kdybychom se se Standou nudili. Dlouhé procházky po městě a objevování místních památek, jsme prokládali odpočinkem u vynikajícího jídla, které jsme splachovali lahodným vínem.

Město čiší neuvěřitelnou atmosférou, která nás pohltila. A jako budget cestovatelé jsme i ocenili příjemné ceny služeb, vstupů, jídla a alkoholu. Lisabon byla naše přestupní stanice na Madeiru, kde jsme strávili tři dny. Na prozkoumání to bohatě stačí, ale Lisabon má v sobě něco víc, co nás vždycky bude táhnout zpátky.

Město je rozděleno na 24 městských částí. Za ty nejvýznamnější lze považovat původní historické názvy částí, jako je Alfama, Baixa, Bairro Alto, Belém, Estrela a další. Každá z těchto čtvrtí vypovídá o fascinujících dějinách této metropole.

Miradouros – lisabonské vyhlídky

Při procházce Lisabonem narazíte na mnoho vyhlídek tzv. miradouros, ze kterých můžete nafotit město z mnoha krásných pohledů a kochat se výhledem na celý Lisabon. Jedná z nejhezčích vyhlídek, poblíž centra, je Miradour de Senhora da Monte.

Baixa Pomobalina

Baixa Pombalina, nebo jednodušeji řečeno Baixa, je nejznámější městskou čáští Lisabonu, přinejmenším z turistického hlediska. Ovšem prestiž Baixy nespočívá výlučně v jeho pověsti o turistice, ale také ve skutečnosti, že je jedním z prvních urbanistických měst v Evropě, jehož stavby byly vybudovány tak, aby odolávaly zemětřesení. Okres Baixa byl kompletně zrenovován po ničivém zemětřesení v roce 1755, o jehož rekonstrukci se především zasloužil markýz Pombal a právě odtud pochází název Pombalina.

Baixa je pomyslným centrem Lisabonu, které je plné architektonických skvostů a nákupních příležitosti.

1. Praça do Comércio

Praça do Comércio je hlavní náměstí celé oblati Baixa, známé spíše pod názvem Terreiro do Paço, které se nachází na březích řeky Tajo. Po dvě staletí bylo domovem královského paláce ovšem v roce 1511 se král Manuel I. přestěhoval do Castelo de São Jorge. V dřívějším královském paláci se nacházela historická knihovna čítající přes 70 000 svazků, bohužel zničených při zemětřesení v roce 1755. Právě přestavba náměstí byla klíčovým bodem projektu markýze de Pombala.

Dnes náměstí hostí budovu vlády a jednu z nejstarších a nejslavnějších lisabonských kaváren Martinho da Arcada. Na jihu náměstí se nachází terminál trajektů a jezdecká socha Josefa I. Na severním konci náměstí se tyčí masivní oblouk Arco de Triunfo vedoucí do ulice Rua Augusta.

2. Rua Augusta

Rua Augusta je široký bulvár postavený v 18. století, jenž byl triumfální bránou z Terreiro do Paço až do Rossio. Dnes se jedná o hlavní nákupní ulici. Ulice je ručně vydlážděna černobílými mozaikami a denně se po ní pohybují prodavači květin, kaštanů a pouliční umělci. Je to jedno z nejbarevnějších míst ve městě. Kousek od Rua Augusta najdete v ulicích s názvem Rua da Sapateiro (Obuvnická ulice) nebo Rua do Ouro (Zlatá ulice) spoustu obchůdků s obuví a šperky.

Právě zde je k vidění neporušený originální styl architektury z doby po zemětřesení v roce 1755. Ulice protínající Rua Augusta jsou plné zajímavých obchodů, kaváren, cukráren pod širým nebem a turistických restaurací zaměřených na rybí speciality.

3. Rossio

Rossio je typickým lisabonským náměstí, které bylo nedávno opraveno. Náměstí zdobí působivá budova Národního divadla, socha s názvem Dom Pedro IV. a majestátní fontána. Určitě zavítejte do tradičního obchůdku s konzervami, kde si můžete vybrat ze stovek designových obalů.

4. Praça da Figueira

Na východ od Rosio se nachází Praça da Figueira – místo, kde se setkávají Lisaboňané všech ras a názorových přesvědčení. V nejzazším koutě náměstí, se pyšní bronzová jezdecká socha krále João I., která zaplnila místo po rozlehlém krytém tržišti zlikvidovaném v roce 1949. Od té doby je náměstí otevřeným prostorem, kde se dodnes prodávají tradiční produkty Portugalska.

5. Praça dos Restauradores

Jedná se o prostorné náměstí v centru města mezi Avenida da Liberdade a náměstím Rossio, kde se snoubí krása klasicistické architektury 17. století se zajímavým stylem art Deco.

Uprostřed náměstí, obklopené černobílou mazaikou zvanou calçada, se nachází obelisk na památku osbovobození země. Na západní straně náměstí se nachází nově opravený palác Foz z 18. století postavený ve stylu Art deco.

6. Park Eduarda VII.

Park sousedí s Praça Marques de Pombal neboli Rotunda (doslova kruhový objezd) je největší lisabonskou zelenou plochou. Jedná se o hlavní křižovatku metra a jedno z nejrušnějších dopravních i pěších míst ve městě. Park byl pojmenován po králi Eduardovi VII., který jej v roce 1903 slavnostně otevřel společně s překrásnými zimními zahradami. Do parku lidé s oblibou chodí běhat, venčit psy a v období od května do června se zde koná tradiční knižní veletrh.

7. Convento do Carmo

Convento do Carmo jsou ruiny monumentálního karmelitánského klášteru, který se nachází v centru Lisabonu na náměstí Largo do Carmo. Klášter byl postaven v letech 1389 až 1423 v gotickém stylu. Po hodně dlouhou dobu patřil k jedněm z hlavních lisabonských kostelů.

Osudovým se mu stalo až datum 1. listopadu 1755, kdy Lisabon postihlo zmíněné zemětřesení. Celý klášter včetně kostela, ve kterém právě probíhala mše, se zřítil a pohřbil mnoho věřících. Klášter nebyl nikdy zrekonstruován a jeho Ruiny dodnes patří k hlavním lisabonským památkám připomínajícím toto ničivé zemětřesení.

Elevador – lisabonské výtahy

Výtah čili elevador je lanovka, povětšinou jasně žluté barvy, zářivou výjimkou je pouze Elevador de Santa Justa se svou železnou konstrukcí. Nejenže se jedná nezvyklou turistickou atrakci, bývaly také nezbytné pro každodenní dopravu místních lidí. Ve městě se nacházejí 4 výtahy – Elevador do Lavra, Elevador da Glória, Elevador da Bica a Elevador de Santa Justa.

Elevador de Santa Justa, elegantní umělecké dílo

Turisty nejvyhledávanější ze čtveřice výtahů, je Elevador de Santa Justa, často také nazývaný Elevador do Carmo. Není náhodou, že se jeho železná konstrukce podobná stavbám Gustava Eiffela. Jeho stavitel Raul Mesnier de Ponsard, byl totiž Eiffelův učeň.

Se stavbou výtahu se začalo roku 1900 a o dva roky později byla stavba dokončena a uvedena do provozu. Původně byl výtah poháněn parním strojem, ale později došlo k elektrifikaci. Mnozí výtah považují za zázrak průmyslového věku.

Uvnitř věže se nachází dvě kabiny, které se navzájem vyvažují a z nichž každá pojme 25 osob. V posledním patře ve výšce 45 metrů je umístěna terasa, ze které je překrásný výhled na Lisabon, především na Castelo São Jorge, Praça do Rossio, Baixa a ústí řeky Tajo.

Až sem zavítáte, určitě se nezapomeňte svézt, a pokud máte celodenní jízdenku na metro, tak jízdné neplatíte, výtah je totiž součástí systému metra.

Alfama

Název Alfama pochází z arabského Al-Hama, což znamená jaro nebo fontána. Arabský vliv je na architektuře, v porovnání s evropštějším Chiadem nebo Baixou, vidět na první pohled. Čtvrť je postavena na pevné skále, a proto při zemětřesení v roce 1755 utrpěla ze všech nejméně.

Člověku, jenž se prochází úzkými uličkami posetými skromnými obchůdky a zastrčenými restauracemi, se až zdá, že se s pomocí stroje času přenesl do dávné minulosti.

Alfama se pyšní nejnavštěvovanějšími kostely a muzei ve městě. Patří mezi ně Museu das Artes Decorativas, Museu Nacional do Azulejo a Convento da Madre de Deus. Za prozkoumání stojí i okolí tržiště Feira da Ladra (každé úterý a sobotu). Zajímavostí je, že se odborníci přou o to, zda se název tržiště (v portugalštině „ladra“ znamená zlodějka) vztahuje přímo ke slovu ladra.

Lisabonská katedrála

Santa Maria Maior de Lisboa je nejstarší a zároveň nejvýznamnější katedrálou v Lisabonu. Trochu připomíná oprýskanou verzi slavnější katedrály Notre Dame. Lisabonská katedrála má poměrně zajímavou a divokou historii. Lisabon byl totiž sídlem biskupa už ve 4. století našeho letopočtu. Kvůli četným zemětřesením se ale katedrála hned několikrát přestavovala a rekonstruovala.

Lisabonská katedrála je opravdu nádherná a rozhodně stojí za vidění. Nachází se jen kousek od Sao Nicalau u moře.

Parque das Nações

Sami zjistíte, že nejvíce moderních budov stojí na východním břehu řeky, především kolem Parku das Nações, který byl postaven při příležitosti Expo v roce 1998. Je spojen s tematikou oceánů, dědictví budoucnosti a na jeho stavbu přispělo 142 zemí a různých organizací.

Dnes je plochou, která nabízí nové a zajímavé aktivity, výhled na řeku a most Vasco da Gama. Tato oblast se rozpíná od městských přístavů až po letiště. Dokonce má své vlastní metro a vlakovou linku společně s futuristickým centrem parku blízko nákupního centra.

São Bento Palace – portugalský parlament

Lisabon je stejně jako každé hlavní město sídlem důležitých ústavních institucí. Zdejší parlament sídlí v mohutném a krásném neoklasicistním paláci. To, že je São Bento Palace sídlem Portugalského parlamentu není žádná novinka. V minulosti byl totiž sídlem hned několika obdobných institucí.

Královský palác Ajuda

Královský palác Ajuda je perlou Lisabonu. Najdete ho ve stejnojmenné městské čtvrti. Na první pohled vás zaujmou čisté a elegantní linie rezidence. A není divu, je totiž postavena v klasicistním stylu. Portugalská královská rodina zde bydlela po celé 19. století. Cesta k výstavbě paláce Ajuda však byla dlouhá. Když v roce 1910 vznikla republika, rezidence ztratila svou funkci. Dnes zde najdete zajímavé Historické muzeum.

Hrad Sao Jorge (Castelo de Săo Jorge)

Pokud míříte do Lisabonu a sestavujete si svůj cestovní itinerář, pak do něj určitě zařaďte návštěvu maurské pevnosti Sao Jorge. Důvodů proč musíte tuto stavbu, připomínající stavby z pohádek, navštívit, je hned několik. Hrad je vystavěn na vysokém kopci nad centrem Lisabonu a tak není divu, že tím hlavním důvodem je úchvatný pohled na celý Lisabon.

Hrad je symbolem i strážcem Lisabonu již po několik století. Maurové pevnost obývali až do 12. století, pak Portugalci sebrali odvahu, Maurové byli vyhnáni a z pevnosti se stal hrad, který obsadili portugalští králové. Ničivé zemětřesení však potkalo v roce 1755 i hrad, který se rázem ocitl v troskách. K novému životu se probudil až po roce 1938. Vstupné pro dospělé 8,50 euro a pro studenty 3,50 euro.

Unikátní stavby mostů

Ponte 25 de Abril

Most 25. dubna na první pohled připomíná most Golden Gate v San Franciscu. Jedná se o 17. největší most na světě, který spojuje Lisabon s celým jižním břehem řeky Tajo. V roce 1966, kdy byl postaven, byl považován za třetí největší most svého druhu.

Rozpíná se na 2 277 metrech, má šest dopravních pruhů v horní části a dvoje koleje v dolní části. Postavila jej Americká společnost ve spolupráci s dalšími 11 místními společnostmi. Ocel byla importována ze Spojených států a projekt, na kterém pracovalo přes 3 000 zaměstnanců, byl dokončen za 4 roky.

Ponte Vasco da Gama

Most Vasco da Gama nese jméno veleslavného objevitele. Jedná se o 17 kilometrů dlouhý most propojující ústí řeky Tajo a byl slavnostně uveden do provozu v roce 1998, kdy Lisabon hostil výstavu Expo. Tento skvost civilního inženýrství stál téměř miliardu eur a jedná se o 2. nejdelší most v Evropě.

Belém, předměstí Lisabonu

Klášter svatého Jeronýma

Klášter řádu sv. Jeronýma patří k největším a nejkrásnějším klášterům v Lisabonu. Jedná se o opravdu krásnou a monumentální stavbu, která je situována na široké třídě Praca Imperio, hned vedle zahrad Jardim de Praca Imperio. Pokud byste přešli celé zahrady tak se dostanete až k moři, kde je přístav a také zajímavý Památník objevitelů.

Historie kláštera

Klášter byl kdysi domovem jeronýmského řádu a na zapadlém místě jej v roce 1450 postavil Jindřich Mořeplavec. V roce 1502, začala náročná přestavba na popud krále Manuela I., jako výraz díků za šťastnou výpravu Vasco da Gamy do Indie. Na objevitelské cesty upomínají i názvy hlavních tříd hned za parkem kláštera, které znějí Avenida de India a Avenida de Brasilía.

Stavba kláštera šla na svou dobu poměrně rychle a byla dokončena již roku 1511. Klášter je nejenom velmi mohutný, ale také zdobný, a je považován za mistrovskou ukázku goticko – renesančního manuelského stylu. Klášter je důkazem nesmírného bohatství nabytého Portugalci v Americe a Asii a zajisté je drahokamem na koruně Lisabonu.

Název klášteru je odvozen od jména řádu sv. Jeronýma, který ho obýval až do roku 1934. Dnes se jedná především o významnou turistickou památku, čemuž napomohlo i zařazení klášteru v roce 1984 spolu s Belémskou věží na seznam UNESCO. Klášter je opravdu fascinují ukázkou architektury a ukrývá v sobě mnohé umělecké poklady včetně soch a obrazů. Nechybí ani hrobky nejvýznamnějších portugalských osobností včetně králů a objevitelů.

Novodobou zajímavostí kláštera je to, že právě zde byla v roce 2007 podepsána Lisabonská smlouva, která patří k nejvýznamnějším dokumentům Evropské unie.

Palác

Budova, jež dnes slouží jako oficiální prezidentská rezidence, byla vystavěna poblíž Jeronýmova kláštera v 16. století. Součástí jsou rozlehlé zahrady s výhledem na řeku Tajo a belémskou botanickou zahradu. Král João V. koupil v 18. století palác od hraběte de Aveirase, investoval do něj peníze nabyté v zámoří a udělal z něj luxusní sídlo s jezdeckou školou.

Když v roce 1755 udeřilo ničivé zemětřesení, vystěhoval se přeživší monarcha i s rodinou do stanů na zahradě paláce a prostory budovy byly využity jako nemocnice pro raněné a nemocné. Jeho gesto vyvolalo údiv. V roce 1911 se palác stal oficiální rezidencí prezidenta a tak tomu je až dodnes (s výjimkou několika let v období revoluce 1974).

Dnes na palác dohlíží stráž v uniformách, a když je prezident Marcelo Rebelo de Sousa doma, obchází růžový palác policie. Jezdecké centrum je dnes muzeem trenérství. V roce 2004 byla otevřena veřejnosti jedna část paláce přestavěná do podoby malého muzea s názvem Museu da Presidência da República, kde je k vidění 17 prezidentů, pýcha minulosti.

Padrão dos Descobrimento – Památník na počest zámořských objevů

Jedná se o památník kolosálních rozměrů z šedesátých let minulého století postavený na břehu řeky Tajo, jenž provolává slávu hrdinům éry zámořských objevů. Je možné vstoupit dovnitř, vyjet nahoru výtahem nebo vyjít po schodech padesáti dvoumetrové betonové budovy, jejíž tvar připomíná příď lodi.

Vlys obrovských rozměrů zobrazuje Jindřicha Mořeplavce zahleděného z přídě lodi na řeku, po boku jsou slavní objevitelé Vasco da Gama, Pedro Álvares Cabral a Ferdinand Magalhães. Pohled na řeku je shora okouzlující. Je odtud také výhled na kamennou mozaiku představující mapu světa a růžici kompasu (dar ze severní Afriky) na náměstí pod památníkem, Belémskou věž, Belémské kulturní centrum a Jeronýmský klášter.

Torre de Belém

Torre de Belém neboli Belémská věž, je mohutná opevněná věž, jež se nachází na začátku zátoky řeky Tajo směrem k oceánu. Velmi zajímavé je, že původně věž stála na malém ostrově na pravé straně řeky, obklopena vodou. Po letech říčních náplav se ale spojil s pevninou. Následně byly naplaveniny opět trochu vyčištěny a dnes je za odlivu Belémská věz spojena s pevninou a za přílivu se z ní opět stává ostrov.

Tato zajímavá stavba byla stejně jako klášter postavena na začátku 16. století, ve stylu portugalské pozdní gotiky (neboli manuelský styl) a hlavním impulzem ke stavbě, byla opět expedice Vasco da Gamy. Postupně se ale věž stala symbolem všech portugalských mořeplavců a objevitelů a tedy i nejvýznamnější kapitoly Portugalských dějin. I když věž měla obranou funkci, tak především vyniká její nádherné zdobení a velkorysé architektonické řešení.

Cristo – Rei

Stejně jako brazilské Rio De Janeiro má i Lisabon svojí sochu Ježíše Krista. Ta zdejší se jmenuje Cristo – Rei, což v překladu znamená král Kristus. Socha má podobu Ježíše Krista s otevřenou náručí. Dominantním prvkem je však 75 metrů vysoká čtyřsloupá brána, na které stojí 28 metrový Ježíš.

Z nadmořské výšky 184 metrů se pod Ježíšovou náručí můžete kochat nádherným výhledem. Prohlédnout si odtud můžete nejenom celý Lisabon, ale i nádhernou zátoku řeky Tejo a samozřejmě nedaleký most 25 de Abril.

Historie stavby

Důležité je i umístění sochy, nenachází se totiž v samotném Lisabonu, ale právě na druhé straně zálivu řeky Tajo. To aby Kristus mohl mít rozevřenou náruč k celému městu. Zdejší část, která je přesto někdy považována za součást Lisabonu, se jmenuje Almada. O stavbě pomníku bylo rozhodnuto ve městě Fatima dne 20. dubna 1940, a to aby ochránil Portugalsko před právě rozpoutanou druhou světovou válkou.

Samotná realizace ale započala až roku 1950 a trvala dalších devět let. Návštěva se dá spojit i se zajímavými místy v okolí (zejména pláže) nebo třeba jen projížďkou po monumentálním mostě 25 de Abril Bridge. V noci je celý pomník osvětlen.

Jak se sem dostat

Doprava je sice trochu složitější, ale určitě se vyplatí ujeté kilometry. Ze stanice Jardim Zoologico musíte dojít na zastávku příměstských vlaků Sete Rios. Vlak projíždí přes slavný most 25. dubna a ze stanice Pragal je to už jenom 15 minut chůze. Nechápu, že památka nepatří mezi top deset. Na druhou stranu jedině dobře, jelikož počet turistů, během naší návštěvy, se dal spočítat na prstech jedné ruky. Na samotnou vyhlídku se dostanete výtahem, který vás za 5 euro doveze až k Ježíšovým patám.

TIP! Na zastávce Pragal se nachází nádražní bufety, které nabízí menu od 5 euro, s polévkou, hlavním chodem, dezertem a kávou.