Kiwi je na Novém Zélandu pojem, a tak trochu i životní styl. Místním se přezdívá „Kiwáci“, ročně se zde nasbírá několik set tisíc tun (v sezóně 2015/2016 se jednalo o více jak 500 tisíc tun) tohoto chlupatého ovoce a v neposlední řadě zde žije noční pták kivi, podle kterého se vše podstatě pojmenovalo.
Věděli jste, že existují 3 barvy kiwi a jeho velikost může dorůst až do velikosti pomeranče? Neměla jsem potuchy, jak vlastně kiwi roste, nebo se sbírá, to ovšem rychle změnila naše brigáda na místních kiwi sadech.
Původně jsme ani neměli v plánu sbírání čehokoliv a spíše jsme se chtěli zaměřit na práci v pohostinství či ve službách. Ovšem během sklizně jsme se ocitli v samozvaném „hlavním městě kiwi“ v Te Puke, a rozhodli se na pár týdnů zakotvit a přivydělat si na další dobrodružství. Rozhodně se jedná o zajímavou zkušenost, která pro někoho může být i noční můrou. V konečné fázi je to o osobním přístupu. Prvních pár dní jsem nadávala a všechno mě bolelo, ale v podstatě mám posilovnu zadarmo, jsem na čerstvém vzduchu a poslouchám si muziku. Navíc pokud se chytnete dobré pracovní nabídky a rychlé skupiny, lze si vydělat slušné peníze.
Historie kiwi
Prvopočátky kiwi pocházejí z Číny, jehož semena začala cestovat světem a počátkem 20. století našla svoji cestu i na Nový Zéland, odkud pochází i kiwi jak ho známe dnes. Ve 40. letech se zde rozmohlo komerční pěstování a dlouhou dobu držel Nový Zéland prvenství ve vývozu. V současnosti se na přední příčku vyšplhala Itálie v závěsu Nový Zéland a dále Chile, Francie, Japonsko, Řecko a USA.
První Novozélanďané, kteří ochutnali kiwi, ho přirovnávali k angreštu, proto dostal název čínský angrešt. Teprve až v roce 1974 byl jeho název změněn, především kvůli studené válce a také z důvodu nové marketingové strategie. A jaké lepší pojmenování nežli podle národního symbolu země – nočního ptáka kivi, jehož vzhledově poněkud připomíná.
V současné době exportuje Nový Zéland kiwi pod značkou Zespri, která zároveň rozlišuje kiwi z Nového Zélandu od pěstovaného v jiných zemích.
Druhy kiwi
Do příjezdu na Nový Zéland jsem neměla potuchy, že existuje více druhů kiwi, přesněji tři. Tradiční zelené kiwi má hnědou chlupatou slupku o velikosti slepičího vejce, kdežto další druh, kiwi zlaté, je daleko větší, oválnější, jeho slupka má nazlátlou barvu s daleko menšími řidšími chloupky a pyšní se sladší, medovější chutí. V neposlední řadě je to kiwi červené, které je podobné zlatému s tím rozdílem, že jeho dužina je lehce zbarvena dočervena.
Léčivé účinky kiwi
Kiwi je jedním z nejlepších zdrojů vitamínu C. Pouhý jeden plod kiwi pokryje denní dávku vitamínu C a tan v kombinaci s hořčíkem podporuje látkovou výměnu, zpevňuje cévy a žíly, posiluje imunitní systém a zlepšuje zrak. Konzumace kiwi dále přispívá ke zdravé funkci srdce, svalů, růstu kostí, pomáhá při paradontóze a v zimních měsících je výbornou prevencí proti chřipce a nachlazení.
Sezóna kiwi
V „kiwi průmyslu“ lze sehnat práci téměř po celý rok, ovšem období, kdy kiwi dozrává a začíná sběr, je od březena do červena. Kiwi roste na různých místech po celé zemi, nicméně největší a nejznámější oblastí je Bay of Plenty, kde se tím pádem shání práce nejlépe.
Kde shánět práci
Na Novém Zélandu je registrováno 2 900 sadů, které pokrývá přes 12 185 ha, tudíž o práci není nouze. Upřímně řečeno, místní každoročně spoléhají na pomoc cizinců. Největší koncentrace sadů, a tedy i nabídky volných pracovních míst, je ve městech Katikati, Tauranga, Te Puke a Opotiki (tato oblast tvoří přes 80% celkové produkce). Osobně jsme práci našli na FB skupině, která je obecně dobrým zdrojem nabídek. Stačilo zavolat a druhý den jsme podepsali smlouvu. Další možností, kde se můžete poohlédnout, jsou internetové stránky Backpacker Board, Backpacker Guide nebo Indeed, kde naleznete širokou škálu pracovních pozic – od práce na sadu až po balení kiwi ve fabrice.
Co sběr kiwi obnáší
Kiwi se pěstuje ve velkých sadech, kde vytváří jakési tunely, které jsou přibližně 170 – 180 cm vysoké. Z toho plyne první menší upozornění. Pokud jste menšího, nebo vysokého vzrůstu nesete si s sebou určitý handikep – ti menší musí s těžkou taškou stoupat na špičky a ti naopak vysocí se musejí bolestivě ohýbat. Každý sad žije vlastním životem, takže výška „kiwi tunelů“ se může lišit stejně tak kvalita a velikost ovoce, což také ovlivňuje výslednou výplatu.
Pracuje se každý den, kromě těch deštivých (za které se budete modlit) a jedná se o velice fyzicky náročnou práci. Nečekejte, že se budete po sadech procházet a sbírat kiwi jak z reklamy na Jogobellu. Tempo je vražedné a většinou se sbírá, dokud se nesetmí, a v extrémních případech i za tmy. Prvních pár dní mě všechno bolelo, nemohla jsem si ani sundat tričko a skoro jsem nezvládla otevřít pivo! Ovšem lidské tělo je neuvěřitelné. Po pár dnech si zvykne a poté je to spíše o síle vaší psychiky a jak budete k práci přistupovat.
Kiwi se doslova sbírá v bílých rukavičkách. To aby nedošlo k poškození slupky a tím pádem i ke ztrátě kvality. Každý sběrač má na sobě tzv. bag – tašku na kiwi, která se s nasbíraným ovocem rychle mění na až 20 kilové závaží. Od bagu bolí záda, od sběru ruce a prsty (což jsem ani netušila, že je možné) a kvůli nižším porostům mě mnohdy bolely i nohy od dřepování. Jak již bylo zmíněno, sbírání kiwi je v podstatě taková venkovní posilovna. Bagů nasbíráte během dne několik set (denně jsme jich zvládli i 250), a jelikož plný bag je nutné vysypat do přistavených binů – velké dřevěné bedny, které jsou mnohdy několik desítek metrů vzdálené, nachodíte i pěkných pár kilometrů.
Možná to zní jako peklo na zemi, ale samotná práce má i spoustu pozitivních stránek. Jedná se o nezapomenutelnou zkušenost, při které potkáte spoustu zajímavých cestovatelů z celého světa a nahlédnete do života místních farmářů. A v neposlední řadě budete mít po sklizni ramena jak Herkules.
Platové ohodnocení
Výše výplatní pásky je individuální a záleží na vašem zaměstnavateli. Obecně lze říci, že buď jste placeni od hodiny, což většinou znamená minimální plat + 8% příplatek za nevybranou dovolenou (cca 19 NZD), nebo jste placeni od nasbíraných binů. Tato možnost se vyplatí v případě, že se nebojíte pořádně máknout a chytnete se dobré skupiny (kiwi se většinou sbírá v 10 – 12 ti členné skupině). Nám se v nejúspěšnějších dnech podařilo vydělat až 30 NZD na hodinu, naopak v těch nejslabších jsme pracovali dokonce i pod minimálku.
Výhodou je vlastní dopravní prostředek, jelikož sběr probíhá každý den na jiném místě (to vám většinou oznámí váš contract manager SMS zprávou den dopředu nebo v brzkých ranních hodinách v den sběru), tam, kde zrovna dozrálo kiwi. Ovšem některé pracovní nabídky mají pokrytou jak dopravu, tak i ubytování (za nemalý poplatek).
Možností je opravdu mnoho, takže pokud nebudete spokojeni, není problém „zaklepat“ na vedlejší dveře. Slyšela jsem i možnosti práce na určitém sadu přímo u místních s ubytováním, fixním platem 20 NZD/hodina, čerstvě napečenýma koláčema a vychlazeným pivkem během pauzy.
V neposlední řadě, pokud nejste v dobré kondici, nebo se nechcete fyzicky namáhat, lze nasbírané kiwi balit, třídit či lepit v místních kiwi továrnách. Výhodou je vysoký počet odpracovaných hodin, jelikož nezáleží na počasí a i za deštivých dnů ze pásy nezastaví.
Pár tipů a rad nakonec
Jak někteří místní říkají: „kiwi picking is not rocket science“ – sběr kiwi není žádná věda. Ovšem určitě přijde vhod pár tipů a rad, které jsem během předchozího měsíce nasbírala. Jelikož se momentálně pohybujeme v okolí Te Puke, většina tipů je zaměřena právě na tuto oblast.
Bydlení
Pokud vlastníte self contained dopravní prostředek, v okolí Te Puke se nachází spousta „kempů“, kde můžete zdarma přespat. Pozor na pravidlo 3 nocí během 4 týdnů, v sezóně je to přísně kontrolováno. Sehnat ubytování (parkoviště na přespání) není problém, největší zádrhel je hygiena. V Te Puke ani jeho okolí se totiž nenachází žádné veřejné sprchy. Během teplejších, slunečných dnů se dá zajet k Maketu nebo Papamoa pláži, kde se nachází venkovní ledová sprcha. Ovšem s nadcházející zimou a prací do západu slunce, už je zapotřebí čím dál větší odvahy vysprchovat se za tmy, silného větru a teploty okolo 15 °C v ledové vodě. Zkoušeli jsme navštívit místní kempy a slušně se zeptat, zdali se nedá zaplatit za teplou sprchu, ale nikde jsme nepořídili. Jedinou možností je pak 20 kilometrů vzdálené město Tauranga.
Pokud nevlastníte domov na čtyřech kolech, anebo hledáte změnu, spousta nabídek práce zajišťuje i ubytování. Většinou se jedná o ubytovnu, kde se nachází pokoje pro 4 – 6 lidí se sdílenou koupelnou a kuchyní. Osobně jsme nevyužili (milujeme náš život ve Vanilce), ale co jsem zaslechla od ostatních sběračů, bydlení se pohybuje okolo 130 NZD za týden.
Ochrana na prvním místě
Určitě sami zjistíte, co vám nejvíce vyhovuje, ale určitě nedoporučuju si brát věci, na kterých vám záleží. Snadno si můžete oděv natrhnout o ostré větve a zašpinit tak, že tomu ani pračka nepomůže. Já jsem navštívila zdejší sekáč a koupila si za pár dolarů všechny věci tam.
Během sbírání se víří neskutečné množství prachu, chloupků z kiwi, nemluvě o všudypřítomném hmyzu a dalším bordelu! Pořízení šátku a ochranných brýlí je poté k nezaplacení. Hodně pickerů sbírá ve slunečných brýlích, ale to nejspíš musí sbírat po čichu, jelikož v temných „kiwi tunelech“ lze ovoce snadno přehlédnout.
Poctivá příprava je základ
Nebudu vám tu vykládat, jak je nutné ranní protažení a rozcvička, jelikož to sama nedělám, i když jsem stále přesvědčená že jednou začnu. Každé ráno před prací jsem vděčná, že se stihneme nasnídat a většinou se proberu až s prvním kusem kiwi v rukavičkách. A právě jídlo je to, co nikdy nepodceňujeme. Poctivá svačina a dobrý oběd je mnohdy to jediné, co nás vyžene na sad. Vidina přestávky a předem uvařené bašty je pro nás největší motivací.
Pauzy většinou probíhají v intervalu každých dvou hodin, což znamená že v průběhu dne jsou dvě až tři krátké 15 minutové pauzy a jedna delší 30 minutová obědová přestávka. Času tedy není nazbyt, nemluvě o tom, že sady jsou rozlehlé a jenom dojít na toaletu může zabrat i více jak polovinu přestávky.
Kiwi je super zdroj energie, taky už párkrát skončilo místo v bagu v mojí puse. Plnohodnotné jídlo to ale nenahradí a uvidíme, jak dlouho bude trvat, než nám poleze i ušima – po pár dnech na sadu jsem snědla víc kiwi nežli za celý svůj život.
Zpátky ke svačinám a obědu. Zatím se nám daří pokaždé připravit jídlo dopředu (i když mnohdy máme chuť akorát tak zalehnout do pelechu), bohužel ho už ale nemám náladu jakkoliv dokumentovat. Rychlých nápadů a možností je nespočet, a je smutné, že spousta pickerů se většinou spokojí se suchým sendvičem s plátkem sýra, v lepším případě i zeleniny. Ideální jsou jídla z jednoho hrnce – „jednohrncovky“, které jsou rychlé jak na přípravu tak i na opětovné ohřátí druhý den. Často sáhnu i po luštěninách, nebo vydatných polévkách. A právě to jsem si předsevzala na zbývající dny (možná týdny, kdo ví) – dokumentovat více takových jídel, ať příprava sendviče zůstane na opravdu zoufalé dny…
Ať už se rozhodnete pro sběr kiwi, nebo i jiného ovoce, přeju vám silnou ruku při sběru a dobrou partu, se kterou budete sdílet strastiplnou cestu kiwi tunelem.