Neposedná Myška 2. června 2019 1 018 Comments

Northland je nejsevernější region Nového Zélandu, který nabízí spoustu zajímavých aktivit jak ve vodě, na souši, tak i ve vzduchu. Právě zde se zrodily dějiny země, tudíž je region bohatý i co se kultury a historie týče. Když k tomu přičtete nádherné treky, celoročně příjemné počasí, dlouhé liduprázdné písčité pláže a další zajímavosti, dostanete region, který se vryje do srdce každého cestovatele.

Pomyslnou bránou Northlandu je multikulturní město Auckland. Stačí se vzdálit pár desítek kilometrů a rušné město se postupně mění na liduprázdnou krajinu s hrstkou městeček a rybářských vesniček. Stačí odbočit z hlavního tahu a ocitnete se na štěrkové nezpevněné cestě, kde vám bude dělat společnost pouze stádo dobytka a sem tam i nějaký ten farmář.

Pokud byste chtěli navštívit každou krásnou pláž a vydat se na všechny vyhlášené turistické cíle, zabere vám návštěva Northlandu klidně i několik týdnů. Jestli se ovšem spokojíte s tím nejzajímavějším a pár skrytými perlami, vystačí vám na návštěvu zhruba 2 – 3 týdny. Alespoň nám to vystačilo.

Distrikt Whangarei

Předností celé oblasti Whangarei jsou především ideální podmínky na surfování a plavání v křišťálově čisté vodě v malebných zátokách. Proto se zákonitě musíte namočit, abyste si to tu užili naplno.

Mangawhai Heads

Úzký pás písku táhnoucí se několik kilometrů ukrývá chráněnou rezervaci mořských ptáků, na protější straně rekreační středisko se surfařskou pláží a v neposlední řadě zde začíná turistická trasa s úchvatnými výhledy na moře i pevninu. To je pouhý souhrn toho nejzajímavějšího, co nabízí oblast zvaná Mangawhai Heads.

Waipu a Bream Bay

Nejzajímavějším lákadlem jsou jednoznačně Waipu Caves, kde můžete s baterkou obdivovat světélkující larvy červů arachnocampa luminosa, které zde žijí. Jeskyně jsou součástí Waipu Walking Track, který vede přes zemědělskou oblast až k rozlehlé jeskyni, jejíž útroby lze prozkoumat na vlastní triko.

Oblast je protkána i dalšími skvělými stezkami jako například Waipu Costal Trail nebo jižně od městečka Waipu se můžete smočit v krásné zátoce Waipu Cove a na pláži Lang’s Beach.

Whangarei

Vesměs jediné město v regionu Northland je obklopené přírodními krásami, nabízí spoustu možností zábavy, dobrých turistických tras a v neposlední řadě má úspěšnou uměleckou komunitu.

Nejpřitažlivější částí města je jeho říční přístav, kde narazíte na muzea, kavárny, restaurace, obchody a veřejně přístupné umění. Jedná se o skvělé místo k procházkám, nebo jízdě na longboardu. Zejména po značených stezkách Art Walk.

Whangarei Heads

Silnice Whangarei Heads se táhne 35 kilometrů směrem na východ, podél pobřeží lemovaného malebnými zátokami, které mi připomínaly letní sezóny ve Středomoří. Určitě si nenechejte uniknout výšlap na horu Mt. Manaia, odkud je nádherný výhled na celou oblast. Jediným mínusem je přilehlá ropná rafinerie a 90 minutový strmý vzestup, za který ale budete náležitě odměněni.

V oblasti se nachází i několik free campgroundů, které jsou situovány přímo u pobřeží. Přespat tedy můžete v krásném prostředí, lemovaným stromy pohutakawa.

Ocean Beach

Nový Zéland je rájem pro surfaře. Sice moře a oceán, jež omývá jeho břehy, není zrovna nejteplejší, ale dlouhé liduprázdné pláže s kvalitními vlnami jsou zde top! Jednu takovou jsme našli i dál, směrem od Whangarei Heads na Ocean Beach. To jste měli vidět tu moji radost, když se mi poprvé podařilo na prkno postavit a svést se pár metrů po vlně. Podmínky jsou zde opravdu super, když se i začátečník jako jsem já, dokázal postavit na surf! Navíc zde vládne děsná pohoda a klid…

Pokud se nebudete chtít namočit, okolí pláže nabízí i několik treků a příjemné kempování. Ale surfování je jednoznačně největším lákadlem.

Whangarei Falls

Severně nad městem Whangarei se nachází stejnojmenné vodopády. Další z mnoha. I tak se jedná o příjemnou zastávku. Vodopády se totiž nacházejí v krásném prostředí parku, přes který procházejí příjemné procházky do okolí. Relaxovat ale můžete přímo u vodopádu, v zázemí piknikových stolů.

Pobřeží Tutukaka

Na výběr máte dvě možnosti – hlavní tah do věhlasně proslulé oblasti Bay of Island nebo delší, klikatější, ale o to krásnější cestu přes tajemné zátoky, kouzelné přístavy a úžasné výhledy. My zvolili možnost druhou.

Příjemnou zastávkou je Gallery & Cafe, jenž shlíží na zátoku Helena Bay. Naše chuťové buňky jsme zde potěšili domácím koláčem a vynikající kávou, kterou jsme si vychutnali s nádherným výhledem. Součástí kavárny je i galerie, kde se nacházejí zajímavé novozélandské umělecké i řemeslné výrobky.

Některé zátoky jsou hůře přístupné a musíte překonat několik kilometrů dlouhou nezpevněnou prašnou cestu. Naše prvotní zanadávání ovšem brzy vystřídalo čiré nadšení z liduprázdného prostředí s krásnými procházkami a písčitými plážemi vyzývající ke koupání nebo surfování.

Tutukaka nabízí i výlety za potápěním. Hlavním lákadlem jsou ostrovy Chudých rytířů (Poor Knights Islands), kde se úžasná podvodní scenérie kombinuje s dobrodružstvím a objevováním dvou potopených námořních lodí.

Bay of Islands

Bay of Island se řadí k největším turistickým lákadlům Nového Zélandu. Alespoň to jsem se dočetla v průvodci. Osobně mě oblast ničím nezaujala, možná to je dáno i tím, že jsme neutratili potřebné dolary, abychom mohli ocenit plný potenciál celé oblasti. V tyrkysových vodách zálivu se totiž nachází na 150 téměř panenských ostrovů nepoznamenaných civilizací, které lze objevovat pouze plavbou lodí, plachtěním či dalšími aktivitami jako například plavání s delfíny, nebo při seskoku padákem.

Russell

První evropskou osadou na Aotearoe se stal právě Russell, který byl kdysi považován za „tichomořské doupě neřesti“. Dnes je Russel poklidnou vesničkou s příjemnou promenádou obklopenou kavárnami a restauracemi.

Nejrychlejší cesta sem vede po silnici SH1 do vesnice Opua a pak lodí. Stará silnice Russell Road se vine malebnou oblastí podél pobřeží. Delší, prašná varianta!

Kerikeri

Cestou do Kerikeri jsme projeli vesničky Paihia a Waitangi, které nás ničím nezaujaly. Možná pro nadšence do novozélandské historie se jedná o zajímavou zastávku. Nachází se zde totiž Museum of Waitangi, jež podává vyčerpávající informace o roli Smlouvy z Waitangi – smlouvě, která nastolila britskou suverenitu nad maorskými náčelníky.

Maorské slovo kerikeri znamená „kopat a kopat“, což je vcelku výstižné vzhledem k zemědělské krajině. Pokud si chcete přivydělat, můžou vaše pracovní prázdniny začít právě na místních farmách.

Příjemnou procházkou je čtyřkilometrová trasa, která začíná v parku kousek od historické budovy Stone Store (nejstarší kamenná budova v zemi) až k vodopádům Rainbow, kde tenká vodní stěna uzavírá mechem porostlou jeskyni. K vodopádům se dá dostat i z nedalekého parkoviště vzdáleného cca 10 minut pěšky.

Termální bazénky Ngawha Springs

Směrem do vnitrozemí, kousek od jezera Omapere, se nachází termální prameny, které byste neměli vynechat. Za vstupné pouhé 4 NZD se můžete neomezeně koupat v několika různých termálních bazénech. Každý se liší teplotou, minerály a jediné co je spojuje, je smrad zkažených vajec, který se nese do dáli. Ovšem nečekejte kdovíjaký luxus. Areál by zasloužil trochu více péče, ale jakmile se ponoříte, bude vše odpuštěno.

Far North

Vzdalujeme se od větších měst a míjíme malé rybářské vesničky, farmu za farmou a cesta se často mění v hrbolatou prašnou stezku. Projíždíme Dalekým severem, jak mu mnozí přezdívají.

Atmosféra celé oblasti je odlišná od zbytku země a není to dáno jenom příjemnějšími teplotami a delším létem. Oproti turistickému pozlátku v Bay of Islands mě na první pohled daleký sever zaujal mnohem víc. Krásné pláže, kde nikdo kromě racků není, příjemné procházky s úžasnými výhledy a sympatické vesničky podél pobřeží. Žádná velká města, téměř žádné obchody, pouze farmáři a jejich stánky s honesty boxem. To jsou hlavní důvody, proč jsem si tento region oblíbila.

Když k tomu ještě přičtu výborné domácí slané koláče, před vašima očima umíchanou zmrzlinu z čerstvého ovoce a trochu adrenalinu při sjíždění písečných dun, nebo projížďky autem přímo po pláži, jedná se o opravdu zajímavý region.

Whangaroa

Malá rybářská vesnička se může pochlubit statusem hlavní město marlínů. Nás ovšem zaujal nedaleký kopec Saint Paul’s Rock. Skála, která vévodí celému přístavu nabízí nádherný výhled na celé okolí. I samotný výstup je vcelku zajímavý, jelikož musíte přelézat plot a šplhat pomocí ocelového lana.

Mangonui

Během cesty dál na sever jsme narazili na další sympatickou přímořskou vesničku, Mangonui. Hlavní středisko zátoky Doubtless Bay, jehož název by se dal přeložit jako Velký žralok nabízí pár příjemných procházek po okolí a údajně jedny z nejlepších fish and chips za super cenu.

Věhlasně známým místem je Mangonui Fish Shop, kde si připlatíte za pěkné zázemí restaurace, anebo podstatně levnějším, interiérem chudším, ale chuťově stejně báječným je bufet hned vedle –Fresh & Tasty Takeaway.

Cape Reinga

I když se nejedná o nejsevernější místo na Zélandu (ta čest náleží útesům Surville Cliff o něco dál na východ), připadala jsem si jako na konci světa. Právě zde se setkávají vody Tasmanova moře a Tichého oceánu, jež vytvářejí pouhým okem znatelnou hranici. Za bouřlivého počasí až několik metrů vysokou.

Severní cíp země stráží maják, odkud jsou krásné výhledy, jak za svítání, tak i se západem slunce. K majáku vede krásná trasa podél útesů východního pobřeží. My jsme se vydali ze zátoky Tapotupotu, kde se nachází i malebný kemp, za krásným západem slunce.

Maorové považovali mys Reinga za místo, odkud se vydávají duše na cestu do svého spirituálního domova. Dodnes se jedná o posvátné území, kde je nutné respektovat tamní pravidla.

Ninety Miles Beach

Podél západního pobřeží severního výběžku se táhne písčitá pláž Ninety Mile Beach, která je ve skutečnosti dlouhá pouze 54 mil (88 kilometrů). Proč nemá oněch devadesát mil? To nikdo přesně neví. Ovšem historek a legend je hned několik. Jedna z nich praví, že jméno pochází z dob, kdy se jako dopravní prostředek používali koně. Kůň urazil v průměru 30 mil za den, a jelikož cesta zabrala tři dny, lidé si spočítali, že je dlouhá 90 mil. Nějak ale zapomněli na obtížnější, písčitý terén, který koně znatelně zpomalil.

Každý den, během odlivu, se pláž mění na písčitou dálnici, kde si pořádně protáhnete vašeho mazlíčka. Spousta lidí ovšem zrádnou a nestálou dráhu podceňuje, o čemž svědčí i vraky aut zapadlých v písku. I my jsme ignorovali pár pravidel bezpečného provozu (nemáme náhon na všechny 4 kola), ale pokud vyrazíte ve správnou dobu během odlivu a nebudete zajíždět blízko moře, nebo naopak na druhou stranu do písečných dun, jedná se o bezproblémovou cestu. Není nutné projíždět celou trasu, ale i kousek je opravdovým zážitkem! Místní cestovní kanceláře dokonce pořádají organizované výlety autobusem, pokud si netroufnete na jízdu sami.

Není to jenom surfování a projížďka po pláži, ale i rabaření, které pláž proslavilo. Na přelomu měsíce února a března se pláž zaplní místními rybáři, kteří přijeli ulovit toho největšího snappera (chňapal červený). Motivace je vcelku slušná a vítěz si může odnést až 30 000 NZD (cca 450 tisíc korun).

Te Paki Giant Sand Dunes

Zéland ukrývá opravdu od všeho něco. Tak například mohutné písečné duny, které se vlivem místních obyvatel částečně proměnily v zelenou oázu pro dobytek a zbylá část na ohromnou písečnou dráhu. V okolí si lze zapůjčit body board za 10 NZD, nebo si přivést vlastní a řadit na písečných dunách, jak je libo.

Waipuoa Forest

Rozlehlá lesní rezervace, Waipuoa Forest, je největším zbytkem damaroňových lesů (místními nazývaných kauri) na severním ostrově.

V oblasti se nachází několik krátkých procházek, kde lze obdivovat nejmohutnější stromy na celém Zélandu. Ten nejvyšší se jmenuje Tane Mahuta – Pán lesa. Jedná se o strom starý přibližně 1500 let, tyčící se do výšky 51,5 metru s obvodem kmene 13,7 metrů.

Hlouběji v lese je k vidění nejstarší a druhý největší kauri, nazývaný Otec lesa – Te Matua Ngahere. Stáří je odhadováno na 2500 až 3000 let a obvod kmene 16,41 metrů z něj dělá nejsilnější kauri strom na světě. V porovnání s ním vypadají ostatní stromy jako sirky.

Majestátní kauri

Kauri neboli damaroň jižní patří do kategorie novozélandských jehličnatých lesů, avšak kvůli své velikosti a jedinečnosti jim byla dána vlastní kategorie „kauri les“. V minulosti byly zdrojem cenného dřeva a pryskyřice, ale rychlý úbytek těchto stromů zapříčinil, že jsou dnes chráněny.

Stavba stromu je mohutná, dosahuje výšky 30 až 60 metrů s průměrem okolo 6 až 10 metrů. Dřevo ze stromu kauri je lehké, pružné a velice trvanlivé. Nevyžaduje speciální ošetření a produkuje velké pásy čistého dřeva bez poškození, což byly benefity, které ocenili jak první Maorové, tak i později Evropané.

Dále, jižněji pod Waipuoa Forest vystupuje úzký výběžek Pouto Point pokrytý písečnými dunami, které střeží osamělý Kaipara Lighthouse – maják postavený v roce 1884 ze dřeva stromů kaori. Ovšem připravte se na nezpevněné, prašné cesty, nejenom tímto směrem.

Northland je zajímavý region a určitě ukrývá i další poklady. My jsme se ale už chtěli přesunout dále, a to směrem jižněji pod Auckland, do oblasti zvané Coromandel, prozatím mojí nejoblíbenější části severního ostrova.

1 018 thoughts on “Po stopách prvních osadníků Nového Zélandu, aneb to nejlepší z Northlandu”

  825. mexican online pharmacies prescription drugs [url=http://mexicanpharm24.cheap/#]Mexican pharmacy ship US[/url] pharmacies in mexico that ship to usa

    Odpovědět

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *