Zeleninové stir fry aneb jídlo do pár minut

Během putování po Jihovýchodní Asii jsem si zamilovala tamní kuchyni a zejména jídla z wok pánve. Nemůžu si pomoct, ale cokoliv z woku chutná prostě báječně. Umění přípravy jsme okusili na vlastní kůži v Thajsku, kde jsme podstoupili kurz thajské kuchyně. Celý proces jsme si zamilovali natolik, že ihned po příjezdu do Čech jsme si koupili pořádnou wok pánev. Od té doby stačil slunečný den v jakémkoliv ročním období, a místo opékání špekáčků probíhalo rodinné venkovní „wokovaní“. Postupem času se tak vaření ve woku proměnilo ve společenskou událost.

Stir fry je čínská metoda přípravy jídla, kdy se na rozpáleném oleji krátce, za stálého prohazování, prosmaží jednotlivé ingredience. Jedná se o bleskovou úpravu jídla, která ponechává zelenině její šťavnatost, křupavost a svěžest. Nejlepší je na tom fakt, že na přípravu takového jídla, můžete použít jakoukoliv zeleninu. Ať vaší oblíbenou, nebo tu, kterou máte zrovna po ruce.

Nepostradatelnou součástí je i omáčka, která ovlivňuje výslednou chuť celého jídla. Proto v mojí „špajzce“ nikdy nechybí základní ingredience, které v různých kombinacích dotvoří výslednou kreaci zeleniny. Právě suroviny jako sójová a chilli omáčka, sezamový olej, rýžový ocet, zázvor a česnek používám na přípravu nejčastěji. Ale někdy sáhnu i po méně tradičních ingrediencích jako je miso pasta či arašídové máslo.

Kvůli kiwi sezóně jsme strávili několik týdnů v okolí Te Puke, kde jsme si především zamilovali přímořskou vesničku Maketu. Ideální místo jak na surfování, rybaření, tak i na strávení líných slunečných dnů. Jeden takový proběhl i v den volna, a proto jsem uvařila tuhle senzační rychlovku. Bohužel wok už se do naší dodávky nevešel, takže se musím spokojit s obyčejnou pánvičkou. Ovšem, i ta funguje skvěle!

Od té doby, co vařím v dodávce, má každé jídlo i svůj vlastní příběh. Téměř pokaždé totiž vařím na jiném místě a společnost mi dělá rozmanitá fauna a flóra Nového Zélandu, takže u vaření mám většinou o zábavu postaráno. O jednu takovou příhodu se postarali rackové poblíž pláže v Maketu. Hodně odrzlí a hladoví rackové! To jsem ale ve chvíli, když jsem šla zdobit uvařené jídlo na pár metrů vzdálený piknikový stůl, ještě netušila.

Málokdy poberu všechny věci najednou, to bych musela být chobotnice, a vždycky se několikrát vracím ať pro talíře, příbory nebo třeba bylinky na dotažení finálního výsledku (focení jídla je mnohdy větší dřina nežli jeho příprava). Vaření venku má mnoho výhod, ale na stylizaci a focení jídla je to nestálý činitel. Jednou fouká, jednou prší a když si konečně nastavím foťák, slunce záhadně zmizí za mrak, který tam před chvilkou nebyl.

Už jsem si zvykla, že vítr mi dělá společnost téměř pokaždé, ale stejně si neodpustím zdobení voňavýma, čerstvýma bylinkama. Tentokrát mi je ale vítr odfoukl na všechny strany, takže mi nezbylo nic jiného, než se pro pár lístků vrátit do auta. Jakmile jsem se ale otočila na patě, mojí nepozornosti využili rackové číhající v oblacích a houževnatě se pustili do našeho oběda. Ten nejspíš zachránila moje rychlá reakce a hlasité zanadávání.

No co vám budu povídat, rozrýpané nudle jsem znovu promíchala, prohřála a šlo se i tak obědvat. Původní stylizaci jsem raději vynechala, pořídila jednu rychlou fotku přímo z pánvičky a jídlo už raději nepouštěla z ruky.

Takže kromě samotného receptu mám pro vás ještě jednu radu závěrem – nevěřte rackům. Jsou to věčně hladoví poletující predátoři.