Zastávám názor, že zdravý životní styl určitě neznamená hodinové trápení v posilovně, dodržování diety a odříkání všeho, co nám přináší radost a požitek! Mnohem důležitější než to, jaké potraviny si vybírám, v kolik chodím spát nebo zda jsem uběhla dost kilometrů, je pro mě důležitá životní rovnováha. Miluju pizzu všechno spojené s pečivem a mlsání. To mi žádná dieta prostě zakázat nemůže, stejně tak jako alkoholové dýchánky s kamarády a společné večery s tou mojí polovičkou a (nejednou) lahví, která nás vždy promění ve zpěváky. Občas mám chuť se pořádně přecpat, někdy si moje tělo řekne o několikadenní půst. Baterky dobíjím jógou a nebo jakoukoliv outdoorovou aktivitou, ale i celodenním válením v posteli. Jedině tak cítím, že opravdu žiju!

To je moje klikatá cesta ke spokojenosti – uždibovat od každého kousek a i když bych si někdy přála trochu té rutiny, moje divoké srdce a stále se měnící životní prostředí do toho zkrátka nezapadá.

Ani Pinďa to už nežere

Když mi bylo asi deset (už si to přesně ani nedokážu vybavit), rozhodla jsem se přestat jíst maso. Odjakživa jsem milovala zvířata, ale na lásku nebylo na naší babiččině farmě místo. Co víkend, se konala zabíjačka a skoro pokaždé se jedl králík. Vždycky se mi vybaví scéna z filmu Slunce, seno, jahody s hláškou: „Ani Pinďa to už nežere.“

Bezmasá strava pro mě není dietou. Je to můj životní styl, kterým dávám najevo lásku k druhým tvorům a naší jedinečné planetě. Od malička jsem bojovala s tvrzením, že bez masa umřu, a že bez masa vlastně nemám co jíst a je to nuda. Já se ale rozhodla jim ukázat pravý opak (karty se ovšem obrátily a tito lidé, ke mě nyní chodí pro inspiraci).

Moje záliba ve vaření tak sice začala jako pouhá povinnost uvařit si bezmasé jídlo, ovšem postupem času během cestování po nejrůznějších krajinách, se proměnila v začátek mé kulinářské cesty za chutěmi celého světa.

Většinou vařím ve spartánských podmínkách, ale paradoxně ty nejlepší recepty a vychytávky vznikly v kuchyňce, kam se stěží vešel sporák a linku mnohdy nahrazovala pračka, takže při režimu ždímání stačilo nůž držet v ruce. Šuplíky vždy ukrývaly nejrůznější nástroje, zaručeně pokaždé to byl tupý nůž, ale málokdy jsem našla potřebné kuchyňské vybavení. Kuchyň jsem ovšem sdílela s místními, což je zaručeně ten nejlepší nástroj, na který narazíte zřídkakdy. Nikdy nezapomenu na vaření s Masajem v Tanzanii, Muslimkou v Indii, Turky u Syrských hranic, Vietnamkou v Asii, s potomky Májů v Guatemale, Australanem v Karibiku a nespočtem dalších cestovatelů, kteří přijeli objevovat nejenom krásy dané země, ale ochutnávat místní speciality a podělit se o ty vlastní.

Věřím, že s trochou odhodlání a pozitivního přístupu, dokáže i začátečník (bez pořádné kuchyně) vyčarovat spoustu zajímavých a originálních bezmasých jídel, které si oblíbíte nejen vy, ale brzy vám na ně bude chodit i celá vaše rodina.

[pt_view id=“d3ec1b0upr“]

Čokoládová pěna z avokáda

Veganské alternativy dezertů mě začínají čím dál víc bavit. Nejenom že jsou tak dobré, ale i zdravé a šetrné k naší planetě. Většinu živočišných produktů lze navíc jednoduše nahradit těmi rostlinnými. Například báječnou alternativou másla je avokádo, které vytvoří krémovou konzistenci, nejenom v dnešním receptu, ale třeba i při přípravě pomazánek. Čokoládovou pěnu z avokáda bych…

Asijské houstičky bao s kořeněným tofu a ananasovým salátem

Měkoučké, vláčné a po kokosu voňavé. Přesně takové jsou asijské houstičky bao, tradičně plněné kořeněným masem a čerstvou zeleninou. Ovšem při plnění se fantazii meze nekladou. A tak jsem si i já vymyslela tu svou – kořeněným tofu se svěžím nasládlým ananasovým salátem plněnou. Využila jsem tak pořádné kuchyně a po delší době vařila něco…

Hummus forever

Nemůžu si pomoct, já ten hummus prostě zbožňuju. A to na všechny způsoby. Pod rukama mi prošlo už několik desítek příchutí, a i přesto objevuji stále nové, kořeněné a lahodné. Není to ale jenom rozmanitost chutí, co mě na hummusu tak baví, ale i široká škála možností jak hummus servírovat, a kde všude ho uplatnit.…

Smoothie bowl – aneb super miska plná dobrot

Během cestování jsem se naučila uskromnit v mnoha ohledech, ale nikdy jsem si neodepřela ranní misku plnou lahodného smoothie. Takovou tu barevnou, plnou šťavnatého ovoce a křupavých oříšků. Do krémového smoothie jsme se zamilovali natolik, že tyčový mixér vždy tvořil povinnou výbavu v kufru, když jsme jezdili pracovně do Středomoří. Přeci jen půlroku je dlouhá…

Marinovaný lilek s gorgonzolou

Další prochozené kilometry po Zélandu se stanem na zádech si žádají něco speciálního, obzvlášť po pytlíkové stravě. Jo to už ale je nějaký ten pátek, v období Vánoc, kdy jsme pracovali na sadu a jako odměnu ve volné dny utíkali do přírody. V obchodě na mě tenkrát vykoukla zlevněná gorgonzola, v oddělení zeleniny krásný velký…

Vydatná bramborová tortilla

Nejedná se o moučnou placku, jak si mnozí můžou myslet, ale o jakousi vaječnou omeletu s bramborem původem ze Španělska. Na blogu už jsem sdílela pár inspirací a tady je další. Tentokrát uvařená v naší Vanilce během cestování po západním pobřeží Jižního ostrova Nového Zélandu. To vám ale bylo nádherné místo. Moji kuchyň obklopoval majestátní…

Brownies z černých fazolí slazené datlemi

Já to pořád říkám: „Luštěniny jsou zázrak, který má široké pole působnosti.“ O čemž vlastně vypovídá i dnešní recept, kde jsem rozmixovala fazole do sladkého brownies. Tak dobrého a vláčného, jako jeho „nezdravá“ alternativa plná cukru a másla. Brownie jsem pekla na Zélandu hned několikrát. Jedná se totiž o rychlý, vydatný a čokoládou napěchovaný dezert,…

Mungo placičky

Luštěniny miluju o tom žádná a zejména poslední dobou jim kralují právě mungo fazolky. A to dokonce hned několik druhů, které se dají sehnat v místních indických obchodech. Moje experimentování tak neskončilo pouze u klíčení, voňavého dhalu, nebo fermentovaných palačinek. Dnes je to o vláčných placičkách, hodně kořeněných, podávaných s vařenou zeleninou, chutney a hromadou…

Citronový koláč s mákem

Miluju pečení, ale život v dodávce s tím nejde příliš dohromady. Jakou pak mám radost, když se k nějaké té troubě příchomejtnu. Prvně si vždycky upečeme brambory a pizzu (bez té by to prostě nešlo), a pak přichází na řadu něco sladkého. Jak já zbožňuju sladkou kořeněnou vůni linoucí se z trouby. A tak jsem…

Tofu na pomerančích

Jarní období na Zélandu nám ukázalo svoji náladovost, a tak jsme museli naše plány měnit v závislosti na počasí (momentálně už je sice léto, ale s tímhle receptem se musím i takhle zpětně podělit). Nakonec jsme se i přes nepříznivou předpověď vydali směrem do nádherného národního parku Nelson Lakes. Museli jsme si obléknout o pár…