Zastávám názor, že zdravý životní styl určitě neznamená hodinové trápení v posilovně, dodržování diety a odříkání všeho, co nám přináší radost a požitek! Mnohem důležitější než to, jaké potraviny si vybírám, v kolik chodím spát nebo zda jsem uběhla dost kilometrů, je pro mě důležitá životní rovnováha. Miluju pizzu všechno spojené s pečivem a mlsání. To mi žádná dieta prostě zakázat nemůže, stejně tak jako alkoholové dýchánky s kamarády a společné večery s tou mojí polovičkou a (nejednou) lahví, která nás vždy promění ve zpěváky. Občas mám chuť se pořádně přecpat, někdy si moje tělo řekne o několikadenní půst. Baterky dobíjím jógou a nebo jakoukoliv outdoorovou aktivitou, ale i celodenním válením v posteli. Jedině tak cítím, že opravdu žiju!

To je moje klikatá cesta ke spokojenosti – uždibovat od každého kousek a i když bych si někdy přála trochu té rutiny, moje divoké srdce a stále se měnící životní prostředí do toho zkrátka nezapadá.

Ani Pinďa to už nežere

Když mi bylo asi deset (už si to přesně ani nedokážu vybavit), rozhodla jsem se přestat jíst maso. Odjakživa jsem milovala zvířata, ale na lásku nebylo na naší babiččině farmě místo. Co víkend, se konala zabíjačka a skoro pokaždé se jedl králík. Vždycky se mi vybaví scéna z filmu Slunce, seno, jahody s hláškou: „Ani Pinďa to už nežere.“

Bezmasá strava pro mě není dietou. Je to můj životní styl, kterým dávám najevo lásku k druhým tvorům a naší jedinečné planetě. Od malička jsem bojovala s tvrzením, že bez masa umřu, a že bez masa vlastně nemám co jíst a je to nuda. Já se ale rozhodla jim ukázat pravý opak (karty se ovšem obrátily a tito lidé, ke mě nyní chodí pro inspiraci).

Moje záliba ve vaření tak sice začala jako pouhá povinnost uvařit si bezmasé jídlo, ovšem postupem času během cestování po nejrůznějších krajinách, se proměnila v začátek mé kulinářské cesty za chutěmi celého světa.

Většinou vařím ve spartánských podmínkách, ale paradoxně ty nejlepší recepty a vychytávky vznikly v kuchyňce, kam se stěží vešel sporák a linku mnohdy nahrazovala pračka, takže při režimu ždímání stačilo nůž držet v ruce. Šuplíky vždy ukrývaly nejrůznější nástroje, zaručeně pokaždé to byl tupý nůž, ale málokdy jsem našla potřebné kuchyňské vybavení. Kuchyň jsem ovšem sdílela s místními, což je zaručeně ten nejlepší nástroj, na který narazíte zřídkakdy. Nikdy nezapomenu na vaření s Masajem v Tanzanii, Muslimkou v Indii, Turky u Syrských hranic, Vietnamkou v Asii, s potomky Májů v Guatemale, Australanem v Karibiku a nespočtem dalších cestovatelů, kteří přijeli objevovat nejenom krásy dané země, ale ochutnávat místní speciality a podělit se o ty vlastní.

Věřím, že s trochou odhodlání a pozitivního přístupu, dokáže i začátečník (bez pořádné kuchyně) vyčarovat spoustu zajímavých a originálních bezmasých jídel, které si oblíbíte nejen vy, ale brzy vám na ně bude chodit i celá vaše rodina.

[pt_view id=“d3ec1b0upr“]

Party menu vol. 1

Nepřestane mě udivovat, že pokaždé když se vrátím ze zahraničí, chystá se nějaká oslava. Samozřejmě si nestěžuji, o to veselejší jsou návraty do rodné hroudy. Navíc na cestách někdy vařím v bojových podmínkách, takže se vždy s radostí ujmu role kuchařky. Jenomže nikdy nejsem sama. Většinou se role ujme i Standa společně s jeho taťkou,…

Španělská tortilla z batátů

Když se řekne slovo tortilla, určitě si představíte pšeničnou placku plněnou masem, fazolemi a zeleninou. Ovšem španělská tortilla má zcela jinou podobu, do které jsem se během mého putování po Španělsku zamilovala. Tradiční španělská tortilla se skládá z brambor cibule a vajec, ale existuje i ve spoustě dalších variací. Španělská tortilla má široké pole působnosti – můžete…

Ovesná kaše s chia semínky

Tento recept vznikl čistě náhodou. Respektive z toho, co mě zbylo v lednici, když jsem pracovala v francouzských Alpách. Ale co vám budu povídat, tak vznikla převážná čáast mých receptů (škoda, že drtivou většinu jenom sním a nezdokumentuji). Na horách člověk spotřebuje spousty energie, takže samo sebou ji potřebuje i nějakým způsobem doplnit. Mně se…

Ředkvičková pomazánka s vlašskými ořechy

Miluju volné dny, už jenom kvůli poctivé snídani, kterou nastartuji den. A pokud vám to přeci jen práce nedovolí, pomazánku si lze připravit den dopředu. Proč právě ředkvičky? Tyto malé štiplavé růžové kuličky zřejmě pocházejí z oblasti Blízkého Východu, i když jiné zdroje tvrdí, že mají původ v Japonsku. Hořčičné oleje dodávají ředkvičkám onu typickou, štiplavou…

Chleba ve vajíčku alias Chudý rytíř

Kam se hrabou nějaké gastronomické speciality na starý dobrý chleba ve vajíčku. Tuto pochoutku mám navždy spojenou s pardubickými snídaněmi v mé rodné hroudě, kdy jsme doma neměli nic jiného, nežli pár vajec, starý chleba, kečup, hořčici, nakládané okurky, cibuli a někdy dokonce i rajče. Vesměs suroviny, které najde každý z vás doma, i když lednička zeje prázdnotou.…

Flódni – maďarský koláč

Flódni je tradiční židovský koláč, který pochází z Maďarska. Právě v Maďarsku a zejména v hlavním městě Budapešti, žije spousta židů, kteří si během několika dekád, vytvořili vlastní podobu maďarské kuchyně. Flódni se peče vždy během vánočních svátků a je doslova nabitý chutěmi – skládá se z několika vrstev (ořechová, maková, povidlová a jablková), které jsou ovoněné skořicí a…

Kouzlo tureckého čaje

Odjakživa jsem si libovala spíše v čaji zeleném, ale kultura spojená s popíjením tradičního tureckého čaje, mě okouzlila natolik, že si ho dodnes pravidelně vařím. I když je pravda, že to mnohdy postrádá magickou atmosféru a moje turecké kamarády. Turecko se nachází na slavné hedvábné stezce a čaj (turecky çay) tu vždy proudil ve velkém…

Snídaně šampionů

Proč zrovna ovesné vločky? Ovesné vločky jsou zázračnou potravinou, a právě taková vločková snídaně, dodá našemu tělu v chutné, dobře stravitelné formě dostatek energie a zasytí až do oběda. Pokud jste ovesné vločky do svého jídelníčku ještě nezařadili, nevíte, oč přicházíte. Vločky obsahují spoustu sacharidů a zároveň představují zdroj vitaminů i minerálů, zejména pak vitaminů A, B1,…

Kořeněné olivy

Věděli jste, že olivy patří mezi ovoce? A to není jediná zvláštnost, která vás u oliv překvapí. Olivový strom je stálezelený a roste velmi pomalu. Potřebuje alespoň 7 let, aby začal plodit první olivy, a přes 30 let aby dosáhl své plné produkce. Přičemž je potřeba cca 5 kg oliv na výrobu jednoho kilogramu oleje. Zajímavostí je i samotná barva oliv – nejdříve jsou olivy zelené, ale zráním mění svou barvu na vínově červenou, červenou, fialovou a nakonec černou.